Personalistu ve firmě běžně máte. Ať už chcete, nebo ne

Ve společnosti není konkrétní osoba, která by měla na starosti nábor nových pracovníků, jejich efektivní zapracování a kontrolu nad kvalitou zaměstnanců. Nicméně každý šéf divize, oddělení nebo například mistr jím částečně je. Ve chvíli, kdy mu vzniká potřeba najít zaměstnance, nebo má pod kontrolou zapracování nováčka či řeší kvalifikaci jednotlivce, je vlastně personalistou. Otázkou je, zda je to opravdu efektivní, funkční a finančně výhodnější, než si dopřát ten „luxus“ a mít vlastního personalistu. Pojďme se na toto podívat blíže.

Když toto slyším, napadá mě, že ať už je ve společnosti 5 nebo 500 lidí, firma personalistu vždycky má. Vždy tam je! Jen je rozkouskovaný mezi několik nebo dokonce několik desítek lidí. Jak to myslím? Podívejme se na jeden názorný příklad.

„Hašení“ místo průběžného přísunu kvalitních zaměstnanců

Šéf-personalista najímá „za pět minut dvanáct“ (někdy dokonce až po dvanácté), a kvůli tomu je velmi pod tlakem, potřebuje někoho ihned a udělá kompromis, který později může vyústit v problém, kdy je nutné další najímání. Toto je spojené s plýtvání časem šéfa a také s nadbytečnými finančními náklady.

Najímání jako hra v ruletu zvyšuje fluktuaci, mzdové náklady a nechuť expandovat

Šéf-personalista je odborník ve svém oboru, jeho pozornost je často fixovaná pouze na oblast odborných znalostí, a proto může snadno přehlédnout nějaké zásadní nedostatky uchazečů, nebo naopak potenciál jiných. Toto s sebou opět nese finanční a časové ztráty.

Jen okrajová kvalifikace zaměstnanců přináší drahé chyby

Šéf -personalista kvalifikaci zaměstnanců zpravidla řeší tak, jak přichází její nutnost. Bohužel velmi často až poté, co narazil na nedostatečnou kvalifikaci, která u zaměstnance vyústila v chyby. Velmi často z nedostatku času kvalifikace zaostává. Kvalifikací nemyslíme jen drahá externí školení, většina firem má to nejcennější know-how ve firmě, jen není využíváno. Umíte si asi představit, jaké ztráty mohou nastat v případě ne zcela kvalifikovaného personálu?

Takže má odpověď na otázku „Mít či nemít svého personalistu?“ zní: U firmy téměř jakékoli velikosti je opravdový „luxus“ nemít personalistu. V dobách krize byla příčina toho, proč některé společnosti „přežily“ a jiné ne, hlavně v těchto věcech: 

1. Dostatek kvalitních pracovníků zaměřených na výkon.

2. Maximální využití potenciálu každého zaměstnance a maximální efektivita.

3. Pravidelná kvalifikace, která zabezpečí maximální kvalitu a efektivitu práce. 

Když zvažujete oficiálně vytvořit a obsadit pozici personalisty, doporučuji tedy neřídit se jen počtem zaměstnanců. Spíše analyzujte to, jak u vás fungují výše zmíněné 3 body, a na základě toho budete mít jasno. Ale pozor! Aby to fungovalo, musíte mít na pozici personalisty tu pravou osobu. Osobu, která dokáže vyprodukovat to, co doopravdy oceníte.

Zdroj fotografií: Thinkstock