SVATAVA KOVÁŘOVÁ: Problém nastává, když paní učitelka "učí", namísto aby „naučila“

Ve firmách se věnujeme zejména vzdělávání dospělých, je však důležité si uvědomit, že úspěšnost a chuť se vzdělávat může mít kořeny už v prvních momentech, kdy se člověk něco učil. Právě to si uvědomovala Svatava Kovářová, když zakládala základní a mateřskou školu BASIC. V rozhovoru jsme si mimo jiné povídaly o tom, co způsobuje, že člověk nemá chuť se vzdělávat, jak si vybrat školu pro své dítě, ale i pro sebe nebo na co jako rodič u dětí dohlédnout.

(Tento rozhovor vyšel v časopise DOBRODRUŽSTVÍ PERSONALISTIKY v červenci 2015.)

Škola BASIC byla založena v roce 2009 a vy jste právě u tohoto zrodu stála. Vzpomínáte si, jaké to bylo a co Vás k tomu dovedlo?

Ze svých zkušeností vím, že se ze škol mnohdy vytrácí lidskost, zdravý rozum a to, že by škola měla být především o dětech. Další důležitá zkušenost pro mne byla ta, kterou jsem získala jako personalistka. Do firem přicházejí mladí lidé, kteří jako absolventi středních či vysokých škol mají plno vědomostí. Ale tyto vědomosti velmi málo využijí v praxi. Neumí komunikovat, mají buď přehnané sebevědomí, nebo naopak téměř žádné. Vysokoškoláci se snaží řešit jednoduché záležitosti příliš složitě a vědecky. Prostě vytrácí se z praxe selský rozum a hledají se složitosti. 

V rámci vzdělávání zaměstnanců jsem se seznámila s firmou Performia a Business Success a se vzdělávací metodou L.R. Hubbarda. Později jsme s kolegyní otevřely v Brně doučovací centrum pro děti i dospělé BASIC. Když jsem viděla, jak v tomto centru dokážeme díky metodě a přístupu pedagogů pomoci dětem a studentům, kteří mají potíže ve vzdělávání, rozhodla jsem se, že založím školu a školku právě s touto metodou, abychom těmto problémům předcházeli. A tak v září 2009 zahájila svou činnost škola v Brně a v září 2013 škola a školka v Praze.

S jakou hlavní myšlenkou jste školu zakládala?

Když jsem školu otevírala, měla jsem představu, že to bude škola "za odměnu" pro děti, jejich rodiče a také "za odměnu" pro učitele.

Uměla byste v jedné větě shrnout, jaký je váš účel, vaše poslání?

Vést a vzdělávat děti tak, aby byly připraveny do života a byly úspěšné a šťastné.

Již z vašich webových stránek a vaší propagace je zřejmé, že jsou vaše školy a školky v něčem jiné. Co je to, v čem se lišíte, co děláte jinak než ostatní?

Lišíme se především v přístupu k dětem a ke vzdělávání. Jedno z pravidel, které u nás respektujeme, je to, že všechna pravidla, která platí pro dospělé, platí také pro děti. Každé dítě je velká osobnost. Je třeba mu dát prostor pro rozvoj osobnosti, vnímat jeho potenciál a budovat sebedůvěru.

V naší škole a školce nejde pouze o to, naučit děti základním dovednostem a podrobnostem z oblastí našeho světa (čtení, psaní, přírodní zákony, zvířata atd.), izolovaným od dnešní společnosti a praktického využití. Školní vědomosti a kompetence mají být vědomostmi o životě a pro život. Proto vždy stanovíme na začátku každého učiva jeho účel, tedy to, jak získané vědomosti či dovednosti žáci mohou použít ve svém životě.

Prvním aspektem komplexnosti našeho vzdělávacího procesu je tedy propojení školy a okolního světa, nikoliv škola jako svět víceméně izolovaný od společnosti (jak tomu často bývá). Zásadní je to, aby děti byly připraveny pro život a aby uměly kdykoliv prakticky použít to, co se naučily. V neposlední řadě klademe v našich školách velký důraz na dodržování etiky.

Není tajemstvím, že se v dnešní době dost kritizuje to, jak je naše školství nastavené, i když má jistě i své světlé stránky. Co považujete za největší problém dnešního školství, způsobu, jak se děti učí?

Těch problémů je několik. Jedním z nich je ta skutečnost, že rodina v dnešní době funguje jinak než dříve. Rodiče jsou příliš zaměstnaní (pokud jsou vůbec zaměstnaní, což je další problém) a v mnohých případech nejsou dětem vštěpovány základní vzorce chování. Např. zdravení, to, že je třeba pracovat, pomáhat. Dalším problémem je to, že na tuto skutečnost mnohé školy nereagují. Stále očekávají, že se rodiče s dětmi doma budou učit a dohánět to, co učitel ve škole nezvládl. No a učitelé mnohdy nemají šanci každé dítě naučit všemu. Ve třídách je mnohdy totiž až 30 dětí. V takových případech je učitel rád, když takové množství dětí různých povah a nadání "uhlídá". 

Problém nastává, jestliže paní učitelka "učí", namísto aby „naučila“. Stále je ještě velké množství učiva, které děti nechápou, nedává jim smysl, a nevidí, jak ho mohou použít v praxi. A to studenty demotivuje, proto ztrácejí nadšení a vůbec chuť se vzdělávat.

Jak přesně se u vás děti učí? Jaký je rozdíl mezi běžným učením dětí (ať už školkových nebo školních) a tím vaším?

Obsah vyučování je přizpůsoben duševní vyspělosti žáka. Žádný úkol nesmí přesahovat žákovu schopnost chápat. Nejvyšším cílem vyučování jsou žákovy osobní schopnosti. Učitelé předkládají učivo v co nejzajímavější podobě a v co nejjednodušší formě. Nepřisvojují si důležitost jen kvůli znalosti předmětu, nesnižují postavení žáka. Učí studenta, kde si informace mohou najít nebo jak si je odvodit. Zdůrazňují, že žák vlastní sám to, co se naučil. Využívají studijní metodu L.R. Hubbarda. Ten objasnil tři bariéry ve studiu, které musí být překonány nebo se jim musí předcházet, aby se dalo ve studiu postupovat. Nejdůležitější bariérou je nepochopené slovo. Je to slovo, kterému člověk nerozuměl, nebo slovo, kterému rozuměl nesprávně. Učení je proces, a proto, aby mohl pokračovat, musí být vybudován na pevných základech. Důraz je kladen na spolupráci mezi žáky a jejich vzájemnou pomoc jeden druhému.

Z mnoha průzkumů vyplývá, že lidé z toho, co se ve škole učili (záměrně neříkám „naučili“), používají tak 10-20% (více např. ve 4. čísle DP v rubrice Co jsme pro vás vypátrali). Čím myslíte, že to je?

Nejčastěji je to proto, že se učili bez pochopení a použití v praxi. To ve školách stále chybí.

Máte nějaký recept pro rodiče či budoucí rodiče na to, jak s dětmi pracovat, aby si ze svého vzdělání odnesli co nejvíce, když to třeba sama škola neumí?

Rodičům bych především doporučila, aby dobře poznali školu, do které chtějí své dítě dát vzdělávat. Zvážit, kteří lidé budou na dítě působit. Nestačí jen paní učitelka. Na dítě působí všechny okolnosti, se kterými se ve škole potká. Velmi důležité je předškolní vzdělávání. Ve školce se utváří osobnost, dítě potřebuje dostatek podnětů, příkladů, musí se naučit samostatnosti, řádu, pravidlům a také žití v kolektivu. A při zahájení školní docházky a během ní pomáhat dítěti v objasňování nepochopeného učiva. Je třeba, aby se nevytrácel zdravý selský rozum. Dítě je třeba podporovat, oceňovat ho i za drobné úspěchy, dostatečně s dítětem komunikovat, naslouchat mu a dovolit mu do rodiny přispívat prací. Zapojovat ho do dění v rodině.

Jak a kdy by si dle vás dítě mělo vybrat, co bude v budoucnu dělat?

Kdy? To je velmi různé. Některé děti mají jasno už v mateřské škole a jdou si za svým cílem. Dle mého názoru je velmi důležité, aby dítě dostalo množství podnětů a vidělo různé možnosti pracovního zařazení a mělo spoustu zážitků z různé práce. Je potřeba u dítěte podporovat jeho bohatou tvořivost a fantazii. Velmi důležité je u dítěte budovat zdravé sebevědomí. Ono si pak samo přirozeně vybere tu práci, o které ví, že ho baví a může v ní být úspěšné. Nejhorší je, když některý z rodičů chce, aby dítě uspokojilo jeho nedosažené ambice.  

Podle jakých kritérií by si tedy děti, ale i dospělí, měly vybírat kurzy, zdroj vzdělávání?

Hlavní je, aby viděli smysluplnost kurzu, použití v praxi a pak zlepšení výkonu, kterou jim vzdělání přinese.

Profil

Svatava Kovářová

Pochází z učitelské rodiny. Už od začátku cítila, že se jí daří děti motivovat, pomáhat jim a mít výsledky. Vystudovala pedagogickou fakultu v Brně, i když dnes říká, že jí studium příliš neinspirovalo. V roce 1994 se stala ředitelkou vesnické státní školy a později větší školy s 470 žáky. Práce s dětmi pro ni vždy byla posláním, a protože je zastánkyní toho, že škola by měla být VŽDY o dětech, založila v roce 2009 školu BASIC, která ke vzdělávání přistupuje tak trochu jinak.

Ve volném čase chodí ráda do přírody, vzdělává se, sportuje a věnuje se svému vnoučkovi.

Více o školách a školkách BASIC najdete na www.skolabasic.cz

 Zdroj fotografie: archiv Svatavy Kovářové