Stav „na volné noze“ není pro každého

Posledních pár let sleduji výrazné zvýšení popularity práce „na volné noze“. Je to prostě moderní. Nejen nemít šéfa, pracovat na sebe, ale také třeba mít kancelář na pláži a jako jediný nástroj k podnikání používat notebook s internetovým připojením. 

Ať už si pod prací „sám na sebe“ představujete cokoli, má to určitě své výhody, ale také zcela jistě několik nevýhod, kvůli kterým někteří lidé nemusí být vyloženě typem pro tento styl práce.

Asi jeden z nejčastějších důvodů, který lidi vede k této cestě a který slýchám, je negativní zkušenost s nadřízeným. Mezi tyto nepříjemné zážitky např. patří:

• neposkytnutí dostatečného prostoru,
• „otravování“ někým, kdo pro ně nebyl autoritou,
• až po postoj, že šéf prostě vždycky byl a bude „blbec“.

Ať už s tím souhlasíte nebo ne, jsou to jedny z nejčastějších důvodů, proč lidé opouštějí firmy, týmy a upřednostní práci zcela samostatnou. Dalším důvodem je finanční stránka. Je jasné, že když jste schopni prodat služby nebo produkty za statisíce, zůstane vám víc právě proto, že se nemusíte dělit s žádnou firmou. Možná se pak nemusíte tolik otáčet a stačí vám jen třetina výkonu. Alespoň takové jsou logické úvahy nejednoho člověka na volné noze. Najdeme dozajista ještě celou řadu dalších důvodů, ale to teď není důležité.

Mezi výhody, které s sebou nese tento způsob pracovního života, zcela určitě patří volnost a svoboda, kterou tato osoba vnímá. Dělá si, co chce a kdy chce, rozhoduje se jen za sebe a dělá pouze věci, které jí dávají smysl. Nemusí se nikoho ptát na svolení a nikdo po ní nechce žádné reporty. Stejně tak to, že se může rozhodnout, kdy a kde bude pracovat, jestli si udělá volno, nebo bude pracovat až do noci. Nemusí porovnávat se spolupracovníky, řešit vnitrofiremní vztahy, skládat se na narozeninový dárek kolegovi a nemusí se přetvařovat před členy týmu, které nemá rád.

No vypadá to prostě skvěle. Absolutní svoboda a prostor, který opravdu chcete a potřebujete. Co víc si přát?

I „sólistům“ časem začne něco chybět

Poslední dobou jsem měla příležitost setkat se s více „sólisty“ a podívat se na tento styl práce trochu z jiného úhlu. Dokonce mi několik z nich řeklo, že po letech úspěšného života na volné noze pochopili, že chtějí zpět do tradiční formy spolupráce.

Co tedy některým „volnonohařům“ chybí?

1. Možnost sdílet své úspěchy nebo zkušenosti a být součástí nějaké skupiny.

Nejdříve to nevypadá jako něco podstatného, ale jak se říká „sdílená radost, násobná radost“. Být součástí skupiny je z dlouhodobého hlediska velmi motivující a rehabilitující. Hlavně pokud se vám podaří najít skupinu, která se vzájemně podporuje a je založená na přátelských vztazích. Není to rozhodně v každé firmě, ale zcela jistě takové existují, a když jste sami, o tuto úžasnou věc přicházíte.

2. Nebýt na vše sám, mít možnost rozdělit si úlohy.

Už jen sám si vystavovat faktury, nakupovat si kancelářské potřeby a starat se o všechny možné detaily v součinnosti se svou hlavní činností je někdy únavné. A hlavně neexistuje zde zástupnost - pokud to neuděláte vy, pak nikdo. Člověk musí najednou myslet na spoustu věcí, a ne vždy si dopřeje ten luxus věnovat se pouze jedné jediné činnosti. Když jste součástí týmu, máte možnost se spolehnout na kolegy a být efektivní.

3. Mít stabilní zázemí a zdroj know-how, které ho posouvá dál.

Cesta volnou nohou je oblíbená u lidí, kteří se v nějaké konkrétní oblasti stali odborníky, mohou poskytnout něco, co je hodnotné a žádoucí. Ale i když jste v něčem dobří, neznamená to, že nemůžete „zastarat“. Většina profesionálů se vyznačuje tím, že se stále zdokonaluje a vlastní ucelené know-how, na kterém staví. Většina firem má mnohem více možností mít nebo zprostředkovat takové ucelené know-how a posouvají své spolupracovníky stále dál a dál. Čímž samozřejmě zvyšují svou profesionalitu. 

4. Mít o koho se opřít v těžších časech.

Asi nemusíme mluvit o tom, že ne vždy se daří a jsou někdy momenty, kdy se jedinec musí tak nějak odpíchnout ode dna a znovu vzlétnout. V tomto případě je skvělé, když Vám někdo kryje záda a můžete se o něco a někoho opřít.

5. Být součástí něčeho většího a způsobovat tak velké věci.

Některým lidem ke štěstí stačí dostatek peněz a žádné velké problémy. Jsou ale lidé, kteří si rádi užívají volno v rámci dovolené a pak v práci milují velké výzvy a smysluplnost, kde lze vidět nemalé efekty. Ne že by jedinec nemohl vytvořit velký efekt, to jistě může. Ale pokud se přidáte do skupiny, protože jste nadšení z toho, o co se snaží, zpravidla dokážete více a dříve. Pokud vnímáte, že jim můžete pomoct dosáhnout jejich cílů a chcete to. Už jen toto samo o sobě vás uschopňuje a posouvá vaše hranice možného dál.

Není tedy pravdou, že být součástí skupiny vás musí zákonitě omezovat. Nebo že každý šéf je „prudivý“ despota. A také nemusíme vždy všechno vědět nejlépe. Jsem ji jistá, že pro určitý typ lidí je velmi přínosné být součástí týmu za předpokladu, že si vyberou:

• ten pravý tým,
• toho správného šéfa,
• tu právě pro ně motivující smysluplnou misi, kterou se rozhodnou podpořit.

Výše uvedené řádky pak krásně potvrzuje samotná definice týmu: 

T = together (společně)
E = everyone (každý) 
A = achieve (dosáhne)                        
M = more (více)

Zdroj fotografií: archiv Performia