ANDREA TKAČUKOVÁ: Zaměstnávání cizinců není tak složité, když víte, koho se zeptat

Uvažovali jste někdy o tom, že zaměstnáte cizince? A taky jste si v tu chvíli řekli: „Nemám ponětí, jak se to dělá.“? Pak jsme právě pro vás připravili tento rozhovor.

Andrea Tkačuková je spoluzakladatelka a výkonná ředitelka agentury Foreigners, se kterou ročně pomáhá tisícům cizinců, aby u nás měli lehčí start. Co je na tom nejsložitější, odkud k nám proudí nejvíce cizinců a co je pro vás jako zaměstnavatele při zaměstnávání cizinců úplný základ?

Zabýváte se už téměř deset let zaměstnáváním cizinců v Česku. Umíš říct, co je na tom nejsložitější?

S cizinci pracujeme od roku 2009 a nejsložitější je se vždy zorientovat v nařízeních a zákonech. A když se zorientuješ, nastuduješ si to, tak zjistíš, že některé věci v praxi fungují jinak. Nebo že stejný úřad v jiném městě vyžaduje jiné dokumenty. To je stále nekončící práce. Zároveň to není stereotyp, takže to má i tyto výhody.

České firmy se v mnoha případech do zaměstnávání cizinců nehrnou, protože prostě neví, jak to udělat. Co by měla jako první krok udělat firma, která chce zaměstnat cizince a vůbec netuší, kde začít?

Hodně záleží, z jaké země cizinec je. Pokud se bavíme o lidech ze zemí mimo EU, tak ideální je si o tom něco přečíst a nejlepší je se pobavit s někým, kdo se tímto zabývá, jako třeba my, nebo s jinou firmou, která toto má vyřešené. Tak to řeším já. Oslovím lidi, které znám z daného oboru, abych se v něčem novém aspoň trochu zorientovala.

A co jazyková bariéra? Jak tohle firmy řeší? Mají kurzy češtiny pro cizince a edukují české zaměstnance v tom, jak a proč s cizinci komunikovat? Umím si představit, že tohle může být pro mnoho cizinců i zaměstnanců, kteří nemluví cizím jazykem, docela komplikace.

Hodně záleží na přístupu firmy. Mohou mít jako firemní jazyk angličtinu, pak tam problém s dorozuměním nebývá. Máme ale i firmu, která má na zaškolování operátorů překladatele a recepční musí umět česky i španělsky a mí kolegové jsou jim k dispozici jak na té recepci, tak i například při nastěhování do bytu nebo každý den na telefonu. Velká část firmy, včetně vedení, jsou španělsky mluvící. Jiné firmy mají kurzy češtiny, což je zase skvělé například pro Ukrajince, kteří jsou nám svým jazykem velmi blízcí a naučí se češtinu rychle, ale do té doby tam mají také koordinátora, který ovládá jejich jazyk a náš.

Nevím o tom, že by se čeští zaměstnanci edukovali v tom, jak a proč s cizinci komunikovat, což neznamená, že se to neděje. Ale nemyslím si, že je to nějaký standard. My pomáháme v jedné firmě naopak školit v rámci interkulturního tréninku to, jak pracovat se svým týmem, který se skládá z Čechů, a dotyčný je Němec. O to mají vždy velký zájem, pomáhá jim to pochopit naše stereotypy. Třeba to, proč neumíme přijmout pochvalu, jsme při tom podezřívaví nebo proč si sundáváme boty, když jdeme na návštěvu.

Na jaké pozice nejčastěji cizinci, kterým pomáháte se tu zorientovat, do Česka přicházejí?

Obecně pokrýváme různými službami i specifiky ve městech, kde máme pobočky, v podstatě celé rozpětí od miminek (službou např. zdravotní pojištění), přes studenty anglických programů, podnikatele, rodiny, až po důchodce (Američani, kteří chtějí strávit důchod v ČR).

V rámci vyloženě zaměstnávání cizinců jsou nejčastější zaměstnanci sdílených center, IT pracovníci, manažeři s rodinami i bez, ale máme i klienty z řad operátorů nebo třeba zedníky. Každý člověk v podstatě řeší to základní: být zde legálně, mít kde bydlet a pracovat a spokojeně tady žít.

Z jakých zemí je nejsnazší nabírat zaměstnance a odkud jich k nám proudí nejvíce?

Toto se hodně mění dle aktuálních nařízení kvůli covidu a situaci ve světě. Nejsnazší je přijmout cizince, který svojí národností spadá pod EU. Když se budeme bavit o třetizemcích, tak na určitých pozicích byl v posledních letech velký zájem o pracovníky z Ukrajiny, Indie, Srbska, ale i dalších zemí. Ministerstvo průmyslu spustilo také vládní programy na podporu ekonomické migrace a regulace počtu příchozích pracovníků z jednotlivých zemí. Každá země má jinou kvótu.

Tyto programy byly teď jediný způsob, jak sem zahraniční zaměstnance přesunout, protože české ambasády ve světě jely a některé stále jedou v omezeném režimu.

V současné době mají cizinci pobývající na území ČR hned několik možností pobytového oprávnění, od bezvízového pobytu až po povolení k trvalému pobytu. S každým z těchto oprávnění se pojí jiná práva a povinnosti. Jak se v tom vyznat? Existují nějaké zásadní rozdíly a zásady, které bych jako zaměstnavatel cizinců měl dopředu vědět?

Přemýšlím, co říct jako úplný základ. Ale úplný základ je se o tom s někým poradit nebo si to velmi dobře nastudovat. Je rozdíl mezi vízem a pobytem a většina cizinců vše nazývá “visa”, takže tam je potom důležité zkontrolovat jejich pas, co myslí tím “visa”, protože to je často například pobyt. Většina zaměstnavatelů potřebuje vědět, co je to zaměstnanecká karta, pokud chtějí zaměstnávat cizince z 3. země.

Většinou je kolem toho více otazníků, takže konzultant, který se v tom orientuje, potřebuje zjistit celou situaci ve firmě, odkud je kandidát, na co ho chtějí zaměstnat, jestli jde z jejich pobočky nebo je to úplně nový člověk atd., než je schopen poradit, jakou cestou se vydat. Pokud by to chtěli udělat skrz vládní program, je důležité vědět, jestli firma splňuje podmínky pro vstup do něj.

Jak to funguje teď, v době pandemických opatření v mnoha zemích po celém světě?

Musíme hodně sledovat restrikce v jednotlivých zemích a českých ambasádách a poté také pro vstup do ČR. To se stále mění a bohužel se nám už stalo, že relokovaný zaměstnanec nepřiletěl, protože ho nepustili do letadla, přestože měl vše v pořádku, ale ty aerolinky si myslely, že ne. I to se může stát a nedá se tomu předejít, hlavně když se některé restrikce mění ze dne na den. My se vždycky snažíme udělat všechny kroky pro to, aby to bylo co nejméně stresové.

Bez čeho se u nás cizinec, který chce pracovat, neobejde?

Pokud je z třetí země a jede sem za účelem práce, potřebuje pobytové a pracovní povolení.  Obě tato povolení obsahuje tzv. zaměstnanecká nebo modrá karta, která ho opravňuje na území ČR nejen pobývat, ale také pracovat na konkrétní pracovní pozici. Jsou ovšem i výjimky, kdy pracovní povolení není vyžadováno. Je opravdu nutné zabývat se každým případem individuálně.

Jestliže zde žije člověk z EU, bez papírování se obejde, nicméně, jak prokázaly zavřené hranice, pokud zde chce opravdu pobývat, vyplatí se mu si zařídit přechodný pobyt. A to i pokud je ze Slovenska. Zároveň s tímto pobytem může obdržet rodné číslo, a to i ten pobyt mu pak ulehčí různé vyřizování na úřadech, hypotéku a jiné oficiality.

S čím vším svým klientům pomáháte? V jakém případě se na vás jako zaměstnavatel mohu obrátit?

Velká část cizinců, a někdy i firem, si získání víza či zaměstnanecké karty představuje jako o dost jednodušší a rychlejší proces. Ona pak totiž celá procedura trvá i několik měsíců a pokud si tyto záležitosti řeší samostatně, tak i déle. My zaměstnance i zaměstnavatele informujeme o jejich povinnostech souvisejících se zaměstnáváním cizinců. O tom, že získáním karty to nekončí – je potřeba informovat úřad práce o nástupu, hlásit změny adresy místa pobytu, oznamovat změnu pracovního místa nebo včasné prodlužování karty. Máme tím pádem 2 druhy klientů – buď přímo jednotlivce, kteří potřebují s něčím pomoci, nebo firmu, která buď nerozumí problematice zaměstnávání cizinců, nebo na to nemá kapacitu a chce to na někoho delegovat. V tomto případě pomáháme vyřizovat veškeré administrativní věci spojené s přesunem cizinců do ČR. V případě třetizemců i imigrační záležitosti, aby sem vůbec mohli přijet sami, případně s rodinou. Poté zajišťujeme a hledáme pronájem bytu, školu/školku pro děti, prohlídku města a v podstatě vše, co si zaměstnanci v češtině nezajistí sami. Pokud cizinci pracují jako manažeři s českým týmem, tak mají zájem o interkulturní trénink, aby pochopili souvislosti a lépe se jim s jejich týmem pracovalo.

Pro mne je velmi důležité, aby lidé, kteří sem přicházejí, vnímali, že jsou vítaní, a někdy také pochopili, proč se většina Čechů neusmívá, a nebrali si to osobně. Pokud my naší prací a vysvětlováním souvislostí můžeme pomoci i firmám, aby pochopily, jak všechno funguje, a měli to bez stresu, protože jiné práce měli dost, tak je to dobře odvedená práce. A hlavně, aby cizinci také mohli vykonávat co nejdříve svou práci bez toho, aniž by jim braly pozornost nezajištěné základní potřeby. Nikomu se nepracuje dobře když třeba neví, kde bude za týden bydlet nebo jestli najde školku či školu pro své dítě.

Zároveň pokud Češi chápou, že různé národy mají různé přístupy a návyky, lépe se jim vyrovnává s překvapujícími situacemi, které jsou způsobené těmito rozdíly.

Hodně se teď skloňují slova diverzita a inkluze, a to je podle mne ono. To snažit se pochopit ostatní. Proč tak reagují, proč mají ten názor, spíš než někoho rovnou odsuzovat. Vždycky je za tím něco, co když zjistíme, tak pochopíme, proč se dotyčný nějak chová. Myslím si, že tento přístup pomáhá budovat více respektu ve společnosti a jen díky tomu jsme společně schopni žít dlouhodobě v harmonii.

Já bych si přála, abychom my Češi byli hrdí na to, že jsme Češi, ale zároveň neodsuzovali jiné kultury a spíš se jimi inspirovali. A s naším týmem se snažíme, aby tento prvotní náraz při příchodu do ČR byl co nejvíce tlumený námi a cizinci zde mohli být přínosem, ne problémem.

Profil: Andrea Tkačuková

Andrea je spoluzakladatelkou a CEO relokační a imigrační agentury Foreigners. Ta od roku 2009 poskytuje komplexní služby cizincům, kteří se stěhují do České republiky. Pomáhá jim s vízy, zaměstnaneckými kartami, povoleními k pobytu a další byrokracií, kterou potřebují k tomu, aby u nás mohli spokojeně žít nebo pracovat. Za tu dobu už agentura pomohla téměř 16 000 klientům – jednotlivcům, ale i firmám jako je Siemens, Manpower, EPAM, a dalším, kterým usnadňuje nábor zahraničních zaměstnanců.

Andrea vede tým 40 lidí napříč republikou. V oblasti HR i osobního rozvoje se neustále vzdělává a se svými kolegy buduje profesionální, ale vřelé vztahy. Své zkušenosti běžně předává jiným, například formou přednášek na středních školách. Coby mentorka se zúčastnila konference Equal Pay Day, vystupovala na PechaKuchaNight, HR Fóru a jiných veřejných akcích zaměřených na osobní růst, byznys a motivaci. Jako pracující máma se stará o dceru Vanessu. Ráda cestuje a poznává nové kultury.