Oba už v teenagerovském věku lákal svět podnikání. On založil v osmnácti letech svou vlastní firmu na výrobu bot, která má dnes stamilionový roční obrat. Ona od svých devatenácti vyzkoušela nemálo různých prací a dnes je srdcem Vaškovy firmy. „Kéž bych byla v jejich věku tak uvědomělá jako oni,“ řekla jsem si po rozhovoru s nimi. O koho jde? O Václava Staňka, majitele obuvnické značky Vasky, a Barboru Čápkovou, jeho personalistku.

(Tento rozhovor vyšel v časopise DOBRODRUŽSTVÍ PERSONALISTIKY v červnu 2021.)


Vašku, když jste s Vasky začal, byl jste ještě na gymnáziu. Kde se vzala ta myšlenka, že budete vyrábět boty? Vím, že jste ze Zlína, takže se to nabízí, ale není to pro mladého kluka tak trochu nemoderní obor?

VS: Cestu do podnikatelského světa jsem hledal už od 15 let. Mou podnikatelskou mysl utvářelo mimo jiné i to, že jsem se nechal inspirovat od úspěšných podnikatelů, mezi kterými byl i Tomáš Baťa. A dalším důležitým momentem bylo, že můj otec měl firmu na výrobu obuvi, takže jsem viděl, jak to v obuvnickém průmyslu funguje i nefunguje. Tehdy poptávka po českých botách už téměř nebyla, tak jsem se to rozhodl změnit. Ale s otcem bychom spolupracovat nemohli, tak jsem si založil vlastní firmu. Dodnes je tátova firma jedním z našich dodavatelů, vlastně teď zabíráme 100 % jejich produkce.

Kolik lidí momentálně pracuje pro firmu Vasky?

BČ: Je to přibližně 40 lidí.

Vy jste vlastně začali úplně obráceně. Nezačali jste výrobou a otevíráním prodejen, jak by tradičně smýšlející člověk čekal, ale začali jste propagací na internetu a sociálních sítích a první prodejnu jste otevřeli až docela dlouho poté. Je to tak?

VS: Já jsem začínal s 30 000 Kč v kapse, takže to ani jinak nešlo – neměl bych na výrobu ani na prodejnu. A je to tak do teď. I přesto, že vyrábíme boty, prodáváme je stále „onlajnově“. „Oflajnové“ věci jsme začali realizovat, až když jsme si je mohli dovolit.

Je podle vás právě toto budoucnost úspěšných, nově vznikajících firem?

VS: Co se týče módy, tam určitě musíte mít značku, kterou je nutné podporovat i v online prostředí, protože o tom dnešní svět je.

Václav Staněk, zakladatel a majitel obuvnické značky Vasky trade s.r.o. a personalistka Barbora Čápková.

Barčo, kdy jste do firmy Vasky naskočila vy? A jak jste se postupně přerodila v personalistku?

BČ: Nastoupila jsem 1. 1. 2020. Byla to chvíle, kdy firmu Vasky čekal velký krok, protože chtěla zautomatizovat celou firmu. Díky tomu jsem hned na začátku poznala, jak všechny procesy fungují. Časem jsem přišla na to, že by mě bavila personalistika, a teď už vlastně neřeším nic jiného než lidi.

Vašku, dokážete přesně určit ten moment, kdy jste měl jistotu, že se vám bude dařit, kdy už to nebylo jen „tak to zkusíme a uvidíme“?

VS: V té fázi jsem nikdy nebyl. Já jsem věřil už od začátku, že se nám bude dařit.

To je skvělé. Jakou vlastnost by měl člověk mít, aby vydržel? Aby se na to v určitou chvíli prostě nevykašlal.

VS: Hlavně pevnou vůli a cílevědomost. Když máte daný cíl, jde se vám mnohem snáz. Zároveň neuškodí být trochu nad věcí a dívat se na věci z širšího úhlu pohledu. A v neposlední řadě je důležité umět vypnout a najít si i čas sám pro sebe a své okolí. Bez lidí, které mám kolem sebe, bych to nikdy nezvládl.

Barčo, jak se takový rozjezd (růst počtu objednávek, potřeba nových lidí, nové výzvy ohledně vedení lidí) dá uřídit z hlediska personálního?

BČ: Tak v první řadě věřím, že to nejdůležitější pro personalistu je vedení. Musí tady fungovat nějaká souhra s vedením, jinak by to úplně nešlo. Druhý faktor je určitě čistá hlava a to, aby personalista začal sám u sebe, aby potom dokázal přenášet tu atmosféru do týmu. A třetí faktor je najímat ty správné lidi. Když máte ty správné lidi v domě, tak to ukočírovat jde.

Jaké výzvy teď momentálně máte v oblasti HR před sebou?

BČ: Momentálně stěhujeme logistiku do nových prostorů, máme v plánu vlastní výrobu, těšíme se na to, že se snad konečně otevřou prodejny s prodavači. Kromě toho mám teď za úkol propojit všech pět Vaškových firem v jeden velký ekosystém, aby atmosféra dobře fungovala a správně se sdílelo know-how.

„Tak v první řadě věřím, že to nejdůležitější pro personalistu je vedení. Musí tady fungovat nějaká souhra s vedením, jinak by to úplně nešlo.“
Barbora Čápková, personalistka ve společnosti Vasky trade s.r.o.

Podle našich zkušeností mnoho firem z výrobních oborů už dlouhou dobu řeší, že „nejsou lidi“. Jak to vidíte vy?

BČ: Je to tak. My jsme navíc ještě omezení místem, potřebujeme lidi přímo ze Zlína a ještě ke všemu chceme opravdu šikovné lidi.

Co vám funguje při výběru lidí do výroby?

BČ: Na ševce a šičky funguje dobře úřad práce. Mimo to mi fungují různé facebookové skupiny, jako je třeba „Zlín práce“ a podobně.

Články a rozhovory s vámi, Vašku, často popisují neuvěřitelný úspěch mladého kluka. A upřímně, je to vážně obdivuhodné. Je mi jasné, že to ale asi není tak snadné, jak se zdá. Co odpovídáte na otázky typu: Jaký byl váš největší „fuckup“, moment, kdy se vážně něco nepovedlo?

VS: Můžu vám říct, jaké fuckupy se staly dneska nebo včera. Jsou totiž každodenní součástí podnikání. Asi největším fuckupem bylo to, kdy jsem se na začátku až moc přehřál, nerespektoval jsem své tělo ani hlavu a dovedl jsem to až do mentálního a fyzického zlomu, kdy jsem dostal cukrovku.

Jak tedy zvládat každodenní fuckupy a nepřehřát se?

VS: Klíč k tomu, jak zvládnout podnikání, je uvědomit si, že nemůžu zvládat všechno. Když přijmete to, že všechno nefunguje tak, jak by ideálně mělo, pak tím dokážete projít, protože k tomu nepřistupujete jako k fuckupům, ale k něčemu, co se prostě jen musí vyřešit.

Vím, že s vaším růstem přišlo také špatné PR v podobě kritiky kvality vašich bot, vašich služeb a tak dále. To je docela běžné, když firma začne růst. Jak se vám daří tohle ustát?

VS: Pokud je to mířeno na konkrétního člověka, měl by si ten člověk uvědomit, jestli je to oprávněné. Pokud to není oprávněné, neměl by to podle mě vůbec řešit, a pokud je to oprávněné, měl by s tím něco dělat. Pokud je to mířeno na firmu, měl by si uvědomit, že i když je majitelem, není tou značkou nebo tou firmou a říct si: „Vasky jsou Vasky a já jsem Vašek Staněk.“

„Klíč k tomu, jak zvládnout podnikání, je uvědomit si, že nemůžu zvládat všechno.“
Václav Staněk, zakladatel a majitel společnosti Vasky trade s.r.o.

Barčo, co byste k tomu řekla vy z hlediska HR? Je něco, co je náročné pro vás?

BČ: Dost bojujeme se spojením více firem. Vašek má online agenturu v Praze, kde sídlí celý marketingový tým, a na druhé straně je Zlín, který tvoří produkt a má tam i jiná oddělení. Jsou to dva rozdílné světy s různými prioritami a to není snadné sladit. Chceme, aby všichni táhli za jeden provaz, komunikovali a respektovali se. Někdy je to boj, ale pracujeme na tom.

Barčo, byla jste na našem semináři Jak vytvořit a udržet skvělý tým a potom jste na základě toho, co jste se naučila, přijala asistentku pro Vaška. Prý ji ze začátku nechtěl. Je to tak?

BČ: Najít Vaškovi asistentku byl nadlidský úkol, protože má opravdu hodně nabitý program a rozpoznat priority není snadné. Asistentku jsme hledali těsně po tom semináři a myslím si, že to bylo úplně to nejlepší, co jsme pro Vaška mohli udělat. Je fakt skvělá.

Vašku, co je pro vás při vedení lidí nejtěžší?

VS: Najít balanc mezi tím „být hodný“ a „být přísný“ a zároveň balanc mezi tím dát jim prostor a říct jim, že to tak má být.

Má dnešní mladá generace chuť něco vyrábět, pracovat ve výrobě?

VS: Tím, že máme jako mladá generace opravdu miliony možností, není řemeslo momentálně to, co si z nich chce mladý člověk vybrat. Snažíme se to změnit, říkáme, že ševcovina je sexy. Jako společnost se vracíme k bosé chůzi, chození do lesa, čtení knížek a tak dále, tak si myslím, že se i k tomu vyrábění mladá generace postupně vrátí.

BČ: A zároveň máme mnohem větší studijní možnosti a lidem se k tomu řemeslu tolik nechce. Ale naopak jsou lidé, kteří jsou vystudovaní inženýři a vrací se třeba k cukrařině.

Jak by měly firmy pracovat s mladou generací lidí?

VS: My najímáme opravdu hodně mladé lidi a většina z nich si nikdy neprošla klasickou korporátní prací od devíti do pěti, kterou musí dělat, i když se jim nelíbí. Ani já jsem žádnou takovou práci neměl a vlastně si někdy říkám, že se máme opravdu dobře a že na to občas zapomínáme.

BČ: Opravdu se snažíme s lidmi hodně komunikovat, ale ne vždycky je možné se jim zavděčit. Zmizely některé hranice a meze a s tím se docela špatně pracuje s lidmi.

VS: Já bych problém komunikace shrnul takto: Pokud se chceme ptát lidí, co chtějí, musíme si být jisti tím, že opravdu vědí, co chtějí.

Co by měl umět personalista budoucnosti?

BČ: Měl by umět naslouchat lidem, ale zároveň umět pracovat s tím, co slyší. Určitě by neměl být jen tím, kdo zakládá papíry. Měl by to být člověk, který pomůže celému byznysu. Měl by být součástí vedení, protože díky tomu dokáže vidět, jaké lidi opravdu do firmy hledá.


Profil: Barbora Čápková

Barbora vystudovala střední obchodní školu a vždy tíhla k podnikání. Pracovat začala v 19 letech a od té doby stihla být obchodníkem v centru vzdělávání dospělých, výkonnou asistentkou i manažerkou ve vinařství, au pair v Londýně, prodavačkou v obchodě s technologiemi a office manažerkou v personální agentuře. Do firmy Vasky přiskočila na začátku roku 2020.

Ve volném čase běhá, tancuje, cvičí, čte, cestuje a mlsá.


Profil: Václav Staněk

Vašek se narodil ve Fryštáku u Zlína, věnoval se vrcholové atletice a už na gymnáziu se začal poohlížet po možnostech podnikání. V 18 letech založil s pár tisíci v kapse obuvnickou značku Vasky, dnes má mimo to ještě tři další firmy a roční tržby Vasek sahají ke stovkám milionů korun.

Když zrovna nepracuje, věnuje se kamarádům, běhá, cestuje, sleduje filmy a poslouchá vzdělávací podcasty.

Zdroj fotografií: archiv dotazovaných

Pokud si chcete přečíst další rozhovory a odborné články,
objednejte si předplatné časopisu DOBRODRUŽSTVÍ PERSONALISTIKY. 


O autorovi článku

Barbora Hartmannová

Bára je kreativec v pravém slova smyslu a s nadšením se vrhá do nových nápadů. Zároveň má skvělý "marketingový čuch" na to, co nejvíce funguje, a schopnost to držet a nepustit. Jako někdo, kdo nese PR firmy, je absolutně na svém místě, protože Báru není možné nemít rád. Připravuje třeba časopis Dobrodružství personalistiky nebo články pro média a pravidelně vás seznamuje s tím, co je u nás nového.

Konec výmluv! Na co české firmy při náboru zapomínají


Situace na pracovním trhu se dnes jeví jako opravdu nesnadná a komplikovaná, zvlášť pro dlouhé zástu-py firem, které hledají nové, kvalitní zaměstnance. Když se výběr nedaří, je tedy nejsnazší říct, že je to kvůli přetlaku na pracovním trhu. Rozhodně to nezní jako špatný argument, ale je to opravdu jen o tom? Nebo můžeme ovlivnit mnohem více, než vůbec tušíme?

celý článek

LUCIE SPÁČILOVÁ: Krize otevřela manažerům oči


„Věděla jsem vždycky, že chci dělat něco s lidmi a pro lidi. Baví mě pomáhat firmám nabírat správné, nadšené lidi a vytvářet kulturu, v níž se lidé a týmy rozvíjejí, a práce jim dává smysl,“ řekla mi Lucie Spáčilová, ředitelka a zakladatelka společnosti Performia, která se specializuje na oblast personalistiky, vedení lidí a hodnocení zaměstnanců.

celý článek

Pravěké HR v moderní době nepřežije!


Už sedmnáct let pozorujeme účinnost, respektive neúčinnost tradičních metod výběru a hodnocení personálu. Metody vnímané jako základní, neodmyslitelné a obvyklé jsou ale z hlediska dnešních potřeb úplně nedostatečné a přinejmenším pokulhávající.

celý článek

ANDREA TKAČUKOVÁ: Zaměstnávání cizinců není tak složité, když víte, koho se zeptat


Uvažovali jste někdy o tom, že zaměstnáte cizince? A taky jste si v tu chvíli řekli: „Nemám ponětí, jak se to dělá.“? Pak jsme právě pro vás připravili tenhle rozhovor. Andrea Tkačuková je spoluzakladatelka a výkonná ředitelka agentury Foreigners, se kterou ročně pomáhá tisícům cizinců, aby u nás měli lehčí start. Co je na tom nejsložitější, odkud k nám proudí nejvíce cizinců a co je pro vás jako zaměstnavatele při zaměstnávání cizinců úplný základ?

celý článek