Z PRAXE: Personalistika očima těch, kdo zažili víc než poslední trendy

Personalistika se neustále vyvíjí, nebo ne? Oslovili jsme tři zkušené personalisty a ptali jsme se hlavně na to, jak to bylo v personalistice dříve, co se změnilo a co naopak zůstává stejné. Podělili se s námi o svůj příběh, ale i o to, v čem už by dnes kolem lidí nedělali kompromisy. Pokud vás tedy zajímá pohled těch, kteří se ve světě personalistiky už nějakou dobu pohybují, určitě si tento trojrozhovor nenechte ujít.

Tento článek vyšel ve 40. čísle časopisu DOBRODRUŽSTVÍ PERSONALISTIKY.

Eva Marešová

HR ve společnosti NEMA, spol. s.r.o.

1. Jak dlouho se věnujete personalistice (ať už přímo jako personalista, nebo jako vedoucí)? Co vás k této oblasti původně přivedlo a co vás u ní drží dodnes?

K personalistice jsem se dostala přes práci s dětmi. Přes deset let pořádám s naším generálním ředitelem komunitní akce a tábory. Řekl mi, že když umím motivovat děti, zvládnu to i s dospělými, a měl pravdu, jen je to občas výživnější. Dříve jsem pracovala ve finančním auditu, kde jsem vedla týmy různých velikostí. U personalistiky mě drží především její smysl. Naplňuje mě i práce se stávajícími zaměstnanci, hledání cest k jejich vyšší motivaci, produktivitě a růstu, což posouvá nejen je, ale i celou firmu.

2. Když se ohlédnete zpět, co se podle vás v personalistice za tu dobu proměnilo nejvíc? A co je naopak nadčasové, platilo tehdy a platí i dnes?

Zásadní změna mě nenapadá, protože hned na začátku HR kariéry jsem narazila na know-how Performie, což je podle mě nadčasový přístup k náboru i práci s lidmi. V posledních letech se ale výrazně změnil přístup k mladé generaci. Co však zůstává platné, je posuzování uchazečů podle PRODUKTIVITY.

3. Když se ohlédnete za svou praxí napříč různými firmami, jak se díváte na kompromisy v náboru? A co jste se naučili brát s větším nadhledem?

Dnes už vím, že se nevyplácí dělat kompromisy v náboru pod tlakem. A to i když je potřeba přijmout někoho nejlépe včera, přes jasné výhrady k výsledkům v oblasti produktivity, motivace či osobnostního potenciálu. Získala jsem nadhled při řešení nečekaných situací, zejména náhlých výpovědí zaměstnanců.

Adam Karel Navrátil

HR Business Partner ve společnosti Partners Financial Services, a.s.

1. Jak dlouho se věnujete personalistice (ať už přímo jako personalista, nebo jako vedoucí)? Co vás k této oblasti původně přivedlo a co vás u ní drží dodnes?

K personalistice mě přivedla víceméně náhoda, což je delší příběh na jindy. Dělám ji ale už od roku 1997. Hlásil jsem se na jinou pozici, kam mě nechtěli. Nakonec mě to ale chytlo a dodělal jsem si i vzdělání na Univerzitě Karlově. Baví mě dynamické prostředí plné chytrých a vědomých lidí, kteří původně ve financích dělat nechtěli, ale dnes se díky tomu rozvíjejí. Rád je potkávám, inspiruji se a zároveň jim také něco předávám.

2. Když se ohlédnete zpět, co se podle vás v personalistice za tu dobu proměnilo nejvíc? A co je naopak nadčasové, platilo tehdy a platí i dnes?

Největší změnu vidím v dostupnosti informací. Dřív bylo nutné si cestu do firmy pracně vybudovat, dnes se stačí podívat na sociální sítě. Co se ale nezměnilo, je chybovost a nedůvěra v procesy. Až 80 % manažerů stále věří, že stačí hodnotit kandidáty jen optikou vlastních zkušeností. Celkově se ale změnila role a důležitost HR. Personalisté mají větší váhu a lídři je častěji zapojují do výběru nových lidí a dají na ně.

3. Když se ohlédnete za svou praxí napříč různými firmami, jak se díváte na kompromisy v náboru? A co jste se naučili brát s větším nadhledem?

Kompromisy bych nedělal a pro dobro obou stran bych například nepřijímal kandidáty, kteří nemají alespoň 80% shodu. Pokud v testu chybí potřebné vlastnosti, nebo naopak přebývají ty nevyužitelné, mluvím s kandidáty na rovinu. Chci, aby byli lidé ve svojí roli spokojení, a pokud to není u nás, snažím se jim to citlivě vysvětlit.

Eva Krejčí

HR Manager ve společnosti COBAP s.r.o.

1. Jak dlouho se věnujete personalistice (ať už přímo jako personalista, nebo jako vedoucí)? Co vás k této oblasti původně přivedlo a co vás u ní drží dodnes?

V personalistice dělám od roku 2019. Předtím jsem pracovala 11 let v provozu jako vedoucí, kde jsem si sama hledala i zaškolovala lidi, takže se to personalistiky tak trochu dotýkalo. Vždycky mě bavila práce s lidmi, ať už se jedná o výběr lidí, jejich rozvoj nebo sledování toho, jak vám ten člověk roste pod rukama. To mě naplňuje.

2. Když se ohlédnete zpět, co se podle vás v personalistice za tu dobu proměnilo nejvíc? A co je naopak nadčasové, platilo tehdy a platí i dnes?

Změnil se trh práce. Lidí na počet volných míst je prokazatelně méně, dřív jsme si z uchazečů mohli vybírat víc. Na druhou stranu je to celé rychlejší a musíme kandidáty sami aktivně oslovovat. Co za mě ve finále zůstává stále důležité, je PRODUKTIVITA lidí. Dále platí, že lidé chtějí vědět, co přesně budou na pozici dělat, zajímají se o to, jakého budou mít šéfa a atmosféru v týmu. A to se nejspíš nezmění, ať je doba, jaká je.

3. Když se ohlédnete za svou praxí napříč různými firmami, jak se díváte na kompromisy v náboru? A co jste se naučili brát s větším nadhledem?

Není dobré dělat výjimky. Když jsou pravidla, tak se mají dodržovat. Výjimky proti systému dlouhodobě nedělají v týmu dobrotu. Naučila jsem se nebýt k lidem ani sama k sobě tak kritická. Všichni jsme jenom lidé, občas děláme chyby a nakonec je nejdůležitější, jak se k tomu člověk postaví.

Rozhovor připravila: Barbora Berková

Rozhovor byl pořízen v srpnu 2025.

Foto: archiv dotazovaných, shutterstock.com