O lidech: Když se výběrko vleče. Kdo za to může a co s tím?

Inzerujete, procházíte životopisy, děláte pohovory, ale stále nemáte toho pravého? Kdy už je výběrové řízení zbytečně dlouhé? Co nebo kdo za to může? A může opravdu i zdánlivá maličkost, jako nepřipravený stůl pro nováčka, zpomalit jeho nástup do firmy? O tom si v této epizodě podcastu O lidech povídala Barbora Boháčková s Lucií Spáčilovou, expertkou na budování produktivních týmů.

OCENĚNÍ: EP Firemní podcast roku 2024 – 2. místo v kategorii Dlouhodobý přínos

Problém není v trhu, ale v zadání

Ano, trh práce se změnil. Nezaměstnanost je nízká a kvalitních kandidátů není neomezeně. Ale když se podíváme hlouběji na neúspěšné nábory, velmi často narazíme na jednu věc: firma sama přesně neví, koho hledá.

Na začátku výběrového řízení chybí jasná definice:

• co má ten člověk opravdu dělat,

• jaké výsledky má přinášet,

• co je skutečně nutné – a co je jen „nice to have“.

Z toho pak vzniká řetězec problémů:

• nepřesný inzerát,

• špatné reakce,

• frustrace z kandidátů, kteří „nejsou ono“.

A často se až zpětně ukáže, že problém nebyl v lidech, ale v zadání.

Když HR a manažeři nemluví stejným jazykem

Typická situace: personalista posílá kandidáty a manažer je vrací. „Tohle není ono.“ Jenže proč? Velmi často to není tím, že kandidáti jsou špatní, ale tím, že zadání nebylo dostatečně konkrétní nebo sjednocené.

„Hledáme někoho jako Franta“ zní sice jednoduše, ale každý si Frantu představí jinak.

Klíčem komunikace je jít do detailu, ptát se „co přesně nesedí“ a upravit směr co nejdříve. Čím později se tohle vyjasní, tím víc času i energie nábor spolkne.

Skrytý zabiják náboru - pomalé rozhodování

Další častá brzda je na straně managementu. Personalista najde dobrého kandidáta – ale čeká se na reakci nadřízeného, na termín schůzky, na rozhodnutí. Klidně týdny. Jenže dobrý kandidát nečeká, mezitím si najde jinou nabídku. A firma pak řeší „nedostatek lidí“, i když ve skutečnosti přišla o ty správné.

Hledání „supermana“ místo reálného člověka

Velmi častý scénář: firma nastaví laťku extrémně vysoko. Kandidát musí mít všechny zkušenosti, všechno umět, zapadnout do týmu a ideálně být dostupný hned.

Realita je jiná.

Takový člověk buď neexistuje, nebo je velmi těžké ho získat. To ale neznamená slevit z kvality. Znamená to rozlišit, co je klíčové a co se dá naučit. Kompromis v detailech je v pořádku. Kompromis v zásadních věcech ale stojí firmu mnohem víc, než se na začátku zdá.

Největší chyba pod tlakem: „Vezmeme kohokoliv“

Když nábor trvá dlouho a tým nestíhá, roste tlak. A v tu chvíli přichází nejnebezpečnější rozhodnutí: „Tak vezmeme aspoň někoho.“ Krátkodobě to vypadá jako řešení. Dlouhodobě to téměř vždy znamená problém v podobě nákladů na zaškolení, zátěže pro tým, slabých výsledků a často nový nábor za pár měsíců.

Skutečným výsledkem náboru totiž není obsazená pozice, ale produktivitní člověk, který firmu posune.

Firma není připravená na nového člověka

Některé nábory „drhnou“ z úplně jiného důvodu. Firma sice hledá, ale:

• neví, kdo bude člověka zaškolovat,

• nemá připravenou pracovní náplň,

• nemá jasno v tom, jak ho bude hodnotit nebo platit.

Zvenku to vypadá, že problém je v kandidátech. Ve skutečnosti je uvnitř firmy nejistota a nepřipravenost. A to si kandidáti často velmi rychle vycítí.

Shrnutí

Ano, trh práce hraje roli. Ale v praxi mnohem častěji rozhoduje něco jiného - jak dobře firma ví, koho hledá, jak rychle se rozhoduje, jak realisticky nastavuje očekávání a jestli je připravená nového člověka opravdu přijmout

A hlavně jestli dokáže rozpoznat kvalitu, když přijde.

Chcete vědět o každém novém dílu podcastu?

Sledujte nás na sociálních sítích a v podcastových aplikacích. Máte nějaký nápad na další téma? Napište přímo Báře na bohackova@performia.cz