Hledání práce je peklo, říká nemálo uchazečů

Tentokrát jsme se podívali na předsudky v náboru z pohledu uchazečů, kteří se s nimi potkali na vlastní kůži. Naším cílem není jen předložit vám jejich špatné zkušenosti, ale spíše vám ukázat, že předsudky jsou v náboru pořád ještě až příliš „doma“ a že to pro vás může v určitém ohledu být výhoda.

„V životě jsem nebyla ve větší euforii z odmítnutí práce,“ uzavírá svůj příběh sáhodlouhého výběrového řízení Nikola, která má na svém pracovním kontě už více než 16 let praxe zejména v cestovním ruchu.

Nekonečné výběrové řízení

Psal se rok 2021 a Nikola narazila na pracovní nabídku zavedeného hotelu s českým vedením v jedné exotické ostrovní destinaci, ve které hledali manažera hotelu. Přihlásit se mohl každý. „Paráda! Mám zkušenosti z cestovního ruchu i hotelnictví a chci se posunout dál, tak proč to nezkusit.“ řekla si Nikola a poslala životopis. Postoupila do dalšího kola, kde chtěli motivační video v češtině. Posláno. Dostala se do dalšího kola. Hurá! Chtěli video v angličtině. Posláno.

Dalším kolem, už asi čtvrtým, byla cesta do Prahy na krátký pohovor. Páté kolo bylo dvoudenní seznámení s dalším managementem v Krkonoších. „Pilo se tam do čtyř do rána a o práci nepadlo ani slovo. Z celkových 200 uchazečů jsem byla jediná žena mezi devíti muži. Už tohle jsem považovala za úspěch, ale přišla pozvánka na další kolo, tentokrát čtyřdenní pobyt v Beskydech, abychom se lépe seznámili s prací,“ popisuje. Když přišly další večírky, nepříjemné poznámky ze strany kamarádů managementu a Nikola dostala jako jediná žena roli uklízečky, začala se cítit divně. Raději ale mlčela, protože o práci opravdu stála. Nato následoval pohovor s majitelem, který na uchazeče křičel, údajně aby zjistil, jak budou reagovat.

„Po dvou dnech zazvonil telefon s nabídkou práce na tři měsíce na zkoušku bez nároku na výplatu. Letenku mi prý proplatí, až pokud se osvědčím. Poslední kolo výběrového řízení už jsem odmítla a ohromně se mi ulevilo. I když jsem o tu práci původně hodně stála, došlo mi, že kvalita pracovního prostředí a vztahy na pracovišti pro mě mají větší váhu.“ popisuje Nikola svůj zážitek.

Na závěr tohoto příběhu bych dodala jen dva vzkazy. Jeden je pro zaměstnavatele. Nikdy nedělejte výběrové řízení na sedm kol a nikdy se nechovejte k uchazečům neslušně. I výběrové řízení je PR vaší firmy, které tím můžete výrazně poškodit. Nikdy totiž nevíte, kam až se to donese. A druhý vzkaz je pro uchazeče. Pokud cítíte, že prostředí firmy není v pořádku, raději tam ani nenastupujte. Možná právě to donutí tyto firmy svůj přístup rychle změnit.

Když krupicová kaše rozhoduje o přijetí

„Byla jsem úplně na dně. Měla jsem za sebou několik neúspěšných pohovorů a vůbec jsem netušila, co mám na pohovorech říkat, abych je zaujala. Moje předchozí výsledky nikoho nezajímaly,“ popisuje svou zkušenost s hledáním práce Radka.

Radka působila 16 let jako key account manager v jedné společnosti. V rámci své kariéry tu zorganizovala jedenáct ročníků veletrhu a k němu přidružené odborné konference. Když se v říjnu dozvěděla, že od ledna už ji ve firmě kvůli změně majitele nechtějí, šlápla do toho a sama dohnala celkový prodejní cíl, který si stanovili ještě s původním vedením. Sáhněme si všichni do svědomí a odpovězme si na otázku: Kdo z nás by tohle udělal?

Mohlo by se zdát, že člověk s takovými výsledky musí velmi rychle najít nové uplatnění. Zvláště jako skvělý prodejce, kterých je stále nedostatek. Asi tušíte, že to tak růžové nebylo. Radka prošla desítku pohovorů a její zoufalství se prohlubovalo. Když věděla, že se jí budou ptát na španělštinu, po večerech si ji pilně oprašovala a na pohovoru dokonce zazářila vyřízením reklamace se španělskou pobočkou. Nevzali ji. Další pohovor. Nic. Další. Zase nic. Další. Nic. A další…

„Poslední kapkou pro mě byl závěr jednoho pohovoru, kde se mě zeptali: ‚Když jíte krupicovou kaši, mícháte si ji, nebo ji jíte od kraje?‘ V tu chvíli jsem se málem rozbrečela. Proč se mě nikdo nezeptal na moje předchozí výsledky? Proč se mě ptají na takové nesmysly? Odpověděla jsem: ‚Krupicovou kaši nejím, ale kdybych ji jedla, asi bych to vzala od kraje.‘ Nevzali mě.“

Představili jste si sami sebe na jejím místě? Co byste dělali, kdybyste teď museli hledat práci a nikoho by nezajímalo, co se vám v minulosti povedlo? Vy, kdo se na výsledky svých uchazečů ptáte, máte obrovskou výhodu, protože tihle šikulové „zbydou“ na vás. A jestli se ještě na výsledky neptáte, začněte s tím raději hned. Vykašlete se na vzdělání, roky praxe a krupicovou kaši a dívejte se na to, co je za lidmi doopravdy vidět.

Životopis, který nezapadá do tabulek

Petr má v životopise různé obory, ve kterých pracoval. Najdete tu obchod, IT, stavebnictví i finanční sektor. Nikde ale nebyl příliš krátce, abychom mohli mluvit o fluktuantovi. I přesto se během hledání nové práce nesetkal s pochopením. „Myslím si, že můj největší problém není na pohovoru zaujmout, ale vůbec se na něj probojovat. Po několika odmítnutích mi to nedalo a jedné personalistce jsem zavolal a zeptal se, jestli můj životopis viděla. Odvětila, že ano, ale že nemám praxi v oboru. ‚Vždyť ji tam mám, jako druhou položku,‘ odpověděl jsem. ‚Aha, tak toho jsem si nevšimla. Já vždy koukám jen na poslední pracovní pozici,‘ dodala.“

Více to už asi netřeba rozvádět. Myslím, že příběh dobře ukazuje, jak nespolehlivé je třídění kandidátů podle životopisu. Dívejte se na životopis raději jen jako na vizitku a prověřujte spíše předchozí výsledky, ať už je má člověk v jakémkoli oboru. Ze zkušeností v Performii víme, že člověk má tendenci své úspěchy opakovat.

Mladá rovná se brzy těhotná

S dalším příběhem je tu Simona. Simona má asi tři roky praxe v marketingu a mimo to jej také vystudovala. I přesto se při hledání nové práce hlásila na juniorní pozice. Poslala patnáct životopisů v reakci na inzeráty, v kterých žádnou velkou praxi nevyžadovali. V osmi případech ji odmítli proto, že si přejí někoho zkušenějšího. V jednom případě se jí nakonec povedlo dostat se do finále výběrového řízení.

„Měla jsem z toho skvělý pocit a už to vypadalo, že do firmy nastoupím. Zavolala mi jejich personalistka, chválila mě, jak jsem se jim strašně líbila a jak skvěle jsem zvládla praktické úkoly. Potom mi ale oznámila, že vzali raději muže, který se mnou byl ve finále, a naznačila, že je to proto, že jsem mladá a určitě bych šla brzy na mateřskou. Neměla jsem slov.“

Simona už dnes práci má, takže nám jí nemusí být líto. Líto mi je ale spíše těch, kdo kvůli předsudkům přijdou o někoho se skvělými výsledky, motivací a chutí do práce. A naopak držím palce vám, kdo nelpíte na praxi a jste rádi za každou mladou dámu či matku, která vám třeba i díky tomu, že jste jí dali šanci, prokazuje loajalitu a velké nasazení.

A už jen poznámka na závěr. Příjmení zmíněných uchazečů o práci a názvy konkrétních firem jsem záměrně neuváděla, abych jim nějak neuškodila. Věřím ale, že i tak se mi podařilo vám aspoň trochu nastínit situaci na trhu práce a ukázat vám, jak velkou máte příležitost zachytit ty nejlepší pro sebe, pokud nebudete mít nesmyslné předsudky.

Text: Barbora Hartmannová
Foto: Shutterstock.com, freepick.com