JAROSLAV BELZA: Práce s mladými lidmi je zkouška skromnosti
Ve financích nikdy pracovat nechtěl. Ale jako velmi mladý dostal příležitost, která se neodmítá. I díky ní dnes dává prostor mladé generaci učit se praxí a jeho tým se pyšní nejmladším daňovým poradcem v Česku. Z jeho pohledu na dnešní mladé nejsou ani trochu cítit předsudky. Rozumí jim a zároveň je učí, že výsledky jsou základ. Řeč je o majiteli a výkonném řediteli společnosti JB s.r.o. Jaroslavu Belzovi.
Tento článek vyšel ve 38. čísle časopisu DOBRODRUŽSTVÍ PERSONALISTIKY.
Popište nám, co společnost JB s.r.o. dělá.
Začali jsme jako finanční a mzdová účtárna a tyto služby nabízíme dodnes. Postupem času jsme k nim ale přidali daňové poradenství a teď, po čtvrt století praxe, umíme pomáhat i s finančním řízením, reportingem, sháněním peněz v bankách, popřípadě u privátních investorů. Pomáháme se zakládáním, přeměnami a rušením obchodních společností, neziskových organizací a svěřenských fondů. Umíme zřizovat, řídit a rušit zahraniční dceřiné společnosti nebo organizační složky. Nesnažíme se přísně vymezovat. Našimi klienty jsou jak malí živnostníci, tak velké korporace. Zkrátka pomáháme podnikat.
V čem se lišíte od konkurence?
Opravdovým osobním přístupem. Jsme takový rodinný lékař v oblasti administrativy a financí.
Z kolika lidí se dnes skládá váš tým?
Když spočítám zaměstnance, brigádníky, stážisty a freelancery, tak je nás celkem 40.
Vaše společnost je na trhu od roku 1998 a založil jste ji s tatínkem. Bylo pro vás finančnictví od začátku jasná volba?
Je to trochu delší příběh. V roce 1994 jsem skončil střední školu a nastoupil na vysokou. Když mi bylo 18, narodil se nám s manželkou syn, takže jsem tehdy cítil silnou potřebu postavit se na vlastní nohy. Když jsem pak delší dobu pracoval na 12hodinové směny v elektromontážních závodech a měl šestkrát nižší mzdu než kolegové, cítil jsem, že mi docházejí síly. Tehdy mi táta nabídl, abych pracoval pro něj, a já to přijal. Založil jsem pobočku v Brně a začal se učit financím a ekonomii a shánět první zákazníky. Nikdy jsem to dělat nechtěl, ale dnes jsem tátovi nesmírně vděčný, že mi tu příležitost dal.
Pamatujete si nějakou radu, kterou vám tatínek tehdy dal a kterou se řídíte dodnes?
Táta chodil od 14 let do Baťovy školy práce, takže zásady fungování a řízení mě učil už od dětství. Byl jsem vychovávaný v tom, že není na místě se pozastavovat nad tím, co bylo, ale je potřeba se hlavně soustředit na to, co je a co bude. Nikdy mi do práce úplně nezasahoval a já se od něj naučil jedno základní pravidlo: Nedávej nevyžádané rady!
Lišil se váš pohled – pohled tehdejší mladé generace – od tátova?
Určitě. Táta měl ale skvělý přístup. Dával mi svobodu a říkal: „Hele, tohle je můj názor. Ty si dělej, co chceš.“ Radil, když jsem si radu vyžádal. Já se to dnes snažím dělat podobně. Pokud to jinak nejde, pak prostě rozhodnu. Když to možné je, nechávám kolegy jít cestou, kterou považují za správnou.
Je tohle podle vás ten přístup, který by starší generace měla používat v interakci s tou mladou?
Zcela jistě. Práce s mladými lidmi je podle mě obrovskou lekcí skromnosti pro toho, kdo od nich chce nějaké výsledky.
Jaroslav Belza
I když vystudoval střední průmyslovou školu strojní a obchodní akademii a na vysoké škole všeobecné strojírenství, osud ho přivedl do otcovy finančnické firmy. Ve 22 letech se stal jejím spolumajitelem a dnes sám dává příležitost mladým studentům naučit se to, co jim škola nedá. Za svůj největší úspěch považuje to, že dokáže být často tady a teď. K mnoha jeho koníčkům patří různé dopravní prostředky – stará auta, parní lokomotivy, lodě a letadla (která i sám pilotuje) a koně.
Je podle vás současná mladá generace jiná, než byly ty minulé?
To, co dnešní mladou generaci odlišuje od nás v jejich věku, je, že si tu svobodu, kterou jim stávající svět nabízí, uvědomují. Já jsem z generace Husákových dětí a my jsme v ideálu svobody nebyli vychováváni. Mladé lidi dnes motivuje hlavně práce, která jim dává smysl. A když jim řeknete, že musí pracovat od osmi do pěti, chtějí vědět proč. Neumím si představit, že by bylo něco takového v době, kdy jsem začínal podnikat, reálné.
Když mluvíte o svobodě, jak se díváte na home office, flexibilní pracovní dobu, práci z pláže a podobné možnosti dneška?
V prvním roce fungování trvám téměř bez výjimky na prezenční práci. V Performii jsem se naučil, že to zásadní, podle čeho je člověka třeba posuzovat, je produktivita, schopnost dosáhnout výsledku. Home office u nás může mít až ten, kdo výsledky opravdu přináší. A zástupci mladé generace, kteří ke mně na pozici stážistů nastupují, rozhodně požadovaný výsledek udělat neumí.
Ani ti, co k vám chodí přímo ze školy?
Stav v praxi použitelných znalostí a dovedností absolventů stávajícího vzdělávacího systému v oboru financí a administrativy je mizerný. Kdysi dávno se říkalo, že škola by měla být kouzelný domeček, kam vleze osel a odkud pak vyleze učenec. Od toho jsme v tuto chvíli na míle daleko.
I proto jste začal spolupracovat se školami a přijímat stážisty, ze kterých se vám klubou noví zaměstnanci?
Ano, neočekávám, že mi odborníci přijdou přímo ze škol. Bez toho, aby je to někdo v praxi naučil, nejsou v oblasti financí schopni nabídnout elementární výsledky, jako je třeba sestavení účetní závěrky či zpracování daňového přiznání.
Mladý tým během společného školení.
Nebojíte se, že stážisty jen vše naučíte a oni pak půjdou o dům dál?
Jsou lidé, kteří k nám nastupují s tím, že chtějí být daňovými poradci. S těmi je radost pracovat. A jsou lidé, kteří k nám nastupují proto, že se potřebují seznámit s oborem, který si vybrali. A ti prostě můžou odejít. Mám jednu velmi schopnou kolegyni, která mi řekla: „Já jsem strašně ráda za to, že u vás můžu pracovat, ale uvědomila jsem si, že po škole to dělat nechci. Pomůžu vám ještě do léta a pak půjdu.“
To zní jako přístup zodpovědné a pracovité osoby. Jak se takoví mladí hledají?
Všichni před nástupem projdou všemi Performia dotazníky. Bez 4 prověřených faktorů s důrazem na produktivitu u nás nikdo pracovat nezačne. Když pak cokoli řešíme, vím, že jednám s pracovitými a férovými lidmi.
Říká se, že když mladí nastupují po škole do nové práce, mají nereálné představy o platech. Je to něco, co u vás pozorujete?
U stážistů jsem se s tím za posledních 5 let nesetkal.
"Stejně jako Baťa trval na tom, aby každý absolvent jeho školy uměl ušít boty, tak my trváme na tom, aby každý absolvent praxe u nás uměl zpracovat DPH, daň z příjmu a další věci. "
Jak přesně se stážisty pracujete?
Fungujeme v takzvaných pracovních skupinách. Každá z nich má na starosti jednu část portfolia zákazníků a skládá se z konzultanta, referenta a asistenta. Naší ambicí je, aby v průběhu tří let, kdy stáž v naší společnosti probíhá, prošel stážista od asistenta k referentovi, který vede asistenty. Stejně jako Baťa trval na tom, aby každý absolvent jeho školy uměl ušít boty, tak my trváme na tom, aby každý absolvent praxe u nás uměl zpracovat DPH, daň z příjmu a další věci.
Co vy na to, když slyšíte personalisty či šéfy říkat „nejsou lidi“?
Odborníci se dělí na přetížené a neschopné. Můžete si z nich vybrat. Nebo, podobně jako Baťa, nehledat odborníka, ale produktivního, motivovaného a dobrého člověka a z něj odborníka vychovat.
Co byste poradil ostatním, kteří se bojí pracovat s mladou generací a raději se drží předsudků?
Já bych jim poradil, aby se do toho nepouštěli, pokud nejsou připraveni překročit svůj vlastní stín. Když si s přístupem „jsou líní, neschopní a chtějí velké peníze“ do týmu přijmu mladé lidi, nebude to fungovat. Myslím, že je zkrátka nejdříve potřeba pracovat sám se sebou, uvědomit si, co vlastně chci, a otevřít se porozumění a spolupráci. Pak to teprve půjde.
Rozhovor vedla: Barbora Hartmannová
Rozhovor byl pořízen v lednu 2025
Zdroj fotografií: archiv Jaroslava Belzy
Chcete vědět, jak vytvořit ten správný tým?
Přijďte na klíčový seminář "Jak vytvořit a udržet skvělý tým"!
Autor článku
Barbora Hartmannová
Bára je kreativec v pravém slova smyslu a s nadšením se vrhá do nových nápadů. Zároveň má skvělý "marketingový čuch" na to, co nejvíce funguje, a schopnost to držet a nepustit. Jako někdo, kdo nese PR firmy, je absolutně na svém místě, protože Báru není možné nemít rád. Připravuje třeba časopis Dobrodružství personalistiky nebo články pro média a pravidelně vás seznamuje s tím, co je u nás nového.
