ALŽBĚTA TRUPAROVÁ: Pocitům při návratu domů z náročné mise se nic nevyrovná

Personální a finanční manažerka Lékařů bez hranic Alžběta Truparová má za sebou devět misí. Působila v různých zemích, od Mexika, Ukrajiny a Iráku až po Súdán nebo Jemen. Samotných lékařů či zdravotnických pozic je v organizaci, která poskytuje zdravotnickou a humanitární pomoc v konfliktních oblastech, po přírodních katastrofách a při epidemiích, asi jen polovina. Bez odborníků v oblasti lidských zdrojů, financí, zásobování a bez dalších technických profesí by se totiž projekty ve více než sedmdesáti zemích světa neobešly.

Jaká byla vaše prvotní motivace vyjet pomáhat na humanitární misi s Lékaři bez hranic?

Vždy jsem věděla, že chci v životě dělat něco, co má smysl a umožní mi cestovat a poznávat nová místa a kultury. Zkrátka něco podnětného a dobrodružného. Po Lékařích bez hranic jsem pokukovala již dlouho. Finálním popudem byla moje tehdejší životní situace: měla jsem práci, která mě sice moc bavila, ale nikam mě neposunovala. Byla jsem až moc usazena ve svém pohodlném životě. Jednoho dne jsem prostě věděla, že musím z tohoto života pryč dřív, než bude pozdě.

Jaké vlastnosti by člověk měl mít, aby mohl pro Lékaře pracovat?

Víru v lidskost, flexibilitu, schopnost improvizovat, pracovitost, týmového ducha, odolnost vůči stresu, vysokou míru tolerance k jiným kulturám a jiným názorům.

Co pro vás osobně bylo největším přínosem?

Lidé, které jsem na misích potkala. Lidé, od kterých se neustále učím a díky kterým jsem lepším profesionálem a člověkem. Nikdy před tím jsem nepotkala tolik mimořádných, chytrých, obětavých, pracovitých lidí, kteří sdílejí společné hodnoty. Lékaři bez hranic nejsou zaměstnavatel, je to mezinárodní komunita, rodina.

Jaký byl nejsilnější moment, který jste na misi zažila?

Silných momentů jsem zažila nespočet, je těžké vybrat jen jeden. Jednou jsem byla přítomna porodu v nemocnici v Mosulu. Držela jsem rodičku za ruku a když se to malé narodilo, dali mi přestřihnout pupeční šňůru. Nebo jsem se loni, krátce po vypuknutí války na Ukrajině, po letech setkala s bývalými kolegy z Mariupolu, kterým se podařilo dostat z okupovaného města do bezpečí.

Jaká byla spolupráce s tak mezinárodním týmem?

To je pro mě jeden z nejzajímavějších aspektů práce u Lékařů bez hranic. Na jednoho mezinárodního kolegu připadá deset místních. I když se očekává, že mezinárodní pracovníci často školí místní kolegy, ve finále se vy učíte od nich. Nejen v práci, ale i v životě. Ve všech kulturách je spousta krásy a moudra.

V mezinárodním týmu jsou lidé snad ze všech možných zemí světa, takže interakce s jinými kulturami nikdy nekončí, ani když jdete po práci domů. Po večerech můžete procvičovat španělštinu, koukat s kolegy na francouzské filmy, učit se hrát japonské deskové hry nebo ochutnat pákistánskou kuchyni.

Co jste se na misích naučila?

Spolehnout se sama na sebe, absolutně ve všem. Paradoxně dát zároveň někomu jinému naprostou kontrolu nad mojí osobní bezpečností. Důvěřovat. Akceptovat, že nemůžu mít nad vším kontrolu. Dělat kompromisy. Být víc trpělivá a víc naslouchat druhým. Neřešit hlouposti. Vážit si životních jistot.

Jak moc se liší práce HR a finančního manažera na misi a v privátním sektoru?

Po technické stránce je práce více méně stejná. Měsíční příprava výplat je měsíční příprava výplat a kontrola rozpočtu je kontrola rozpočtu. Co se ale liší, je míra flexibility a improvizace. Na některé situace, které zažijete na misích, vás žádná škola ani mnohaletá praxe někde v korporátu nepřipraví. Samozřejmě největší rozdíl je v tom, co vás v práci motivuje a co vám práce dává nazpět.

Jak moc se liší vedení lidí u nás od toho v zemi, kde jste pracovala?

Principy vedení lidí jsou stejné, a přesto rozdíl je zásadní. Když vedete tým lidí v Česku, víte, anebo aspoň tušíte, co lidi motivuje, co potřebují k profesionálnímu rozvoji nebo jaké mají zázemí. V zemích jako je Irák, Jemen, Súdán jsou pro vás lidé velká neznámá a abyste byl dobrým manažerem, musíte nejdříve pochopit kontext, ve kterém lidé žijí a pracují.

Jak budete řešit nedostatečný pracovní výkon někoho, o kom víte, že má tři zaměstnání, aby uživil ženu a dvanáct dětí? Jak nastavíte kariérní plán pro někoho, kdo každý den čelí kritickým životním nejistotám a nikdy si nemůže být jistý, jestli zítra přijde do práce? Jak udržíte motivaci k práci někoho, komu byla zrušena účast na mezinárodním školení, pro které se kvalifikoval, protože jeho vláda mu nevystaví cestovní povolení z důvodu jeho etnické příslušnosti?

Jak moc důležitou roli mají nelékařské pozice na humanitárních misích?

Naprosto zásadní! U Lékařů bez hranic více než polovinu všech pozic tvoří nemedicínské profese. Aby chirurg mohl operovat ve válečné zóně na Blízkém východě nebo sestřička mohla provádět očkování proti spalničkám v odlehlé oblasti Afriky, mnoho specialistů musí spojit síly a umožnit to, přičemž všechny profese jsou stejně důležité.

Pro projekty Lékařů jsou nezbytné dvě věci: lidské zdroje a peníze. Bez personálních a finančních manažerů by projekty nemohly fungovat. Zajišťují mimo jiné odpovědné nakládání s penězi od našich dárců.

Měla jste sama možnost bezprostředně sledovat přínosy aktivit Lékařů bez hranic na daném projektu?

Ano, pokaždé. Jako vedoucí personálního a finančního oddělení jste součástí nejužšího vedení projektu a podílíte se na vytváření a implementaci strategie. Někdy vás každodenní práce tak pohltí, že vůbec nevylezete z kanceláře, a tak trochu zapomenete na to, pro koho to všechno děláte. Pak je třeba zaklapnout počítač, projít se do nemocnice nebo kliniky a potkat se s pacienty, kvůli kterým tam jste.

Kdyby se vás někdo zeptal, proč jet jako finanční a HR manažer na misi s Lékaři bez hranic, co byste mu odpověděla?

Vaše práce bude mít smysl, ten nejvyšší smysl, pomáhat druhým lidem. Umožní vám to růst profesně i lidsky. Seznámíte s fascinujícím mezinárodním humanitárním prostředím, potkáte úžasné lidi z různých kultur a podíváte se do míst, kam byste normálně neměli přístup. Pocitům, které prožijete při návratu domů z náročné mise, se nemůže nic vyrovnat.

Pokud víte o někom, kdo by rád vyjel na misi s Lékaři bez hranic, pošlete mu odkaz na informační večery, které pravidelně pořádají.

Rozhovor připravila: Barbora Hartmannová ve spolupráci s HR oddělením Lékařů bez hranic. Rozhovor byl pořízen v srpnu 2023.

Zdroj fotografií: archiv Alžběty Tuparové a Lékařů bez hranic