ROMAN ŠEBELA: Díky personalistce mám čas na strategii a firma více zakázek

Představte si šéfa firmy, který má tolik energie, že dokáže pracovat za tři a vést firmu s miliardovými obraty. A představte si okamžik, kdy přijde na to, že musí něco změnit, aby se neudřel a měl stále chuť firmu posouvat dál. Je vám to povědomé? Možná bychom tohle mohli říct o každém, kdo se někdy pustil do podnikání a začalo se mu dařit. Jak se na to ale dívá Roman Šebela, CEO* developerské společnosti MIG s.r.o., který tohle právě prožívá a za poslední rok svůj tým trojnásobně rozšířil?

Rozhovor vyšel ve 28. čísle časopisu DOBRODRUŽSTVÍ PERSONALISTIKY.


Mohl byste pro ty, kteří neznají společnost MIG, popsat, čemu se věnujete?

Jsme developersko-investiční realitní společnost. Nacházíme příležitosti v podobě nějakých přežitých nemovitostí, které koupíme, obvykle za tři či čtyři roky zboříme a postavíme místo nich něco krásného, nového, několikapodlažního, kde jsou desítky až stovky bytů a může tam žít více lidí.

Jste na trhu už 20 let. Vy jste byl u zrodu firmy, že?

Začínal jsem jako makléř v roce 2001. V roce 2005 jsem se stal partnerem tehdejší realitky, ve které jsem byl zaměstnaný. Odkrojil jsem si půlku týmu, který jsem si sám vybudoval, a založili jsme si další pobočku. V roce 2009 jsem se odtrhl a odkoupil jsem si tu svou půlku. A tehdy vypukla finanční krize, takže jsme do ní vstoupili s „krásným dluhem“ za zády.

Jaký byl přerod z „realiťáka“ na developera?

Bylo to hodně o trpělivosti, disciplíně, dlouhodobém uvažování a srovnané hlavě.

Ukázka práce společnosti MIG. Krása projektů je pro ně důležitá. 

Na vašem webu jsem se dočetla, že za sebou máte přes 2 500 realitních obchodů a 90 developerských projektů. Svět realit vnímám jako proměnlivé konkurenční prostředí, ve kterém není snadné se udržet mezi těmi úspěšnými. Jaké to bylo udržet firmu po celá ta léta v chodu?

V Brně je to docela divoké prostředí. Určitě musíte hlídat cashflow, ale také musíte mít disciplínu. V developmentu je pro nás hlavním úkolem nedělat chyby v akvizicích, takže každou investici, o které uvažujeme, prohlédneme velmi kritickým pohledem a hledáme tam možné problémy už na začátku, abychom v ní měli co nejnižší riziko. Takže je to vlastně celkem jednoduché.

A jak se vám dnes jako firmě daří?

Dnes chystáme asi 1 500 bytů a 18 projektů a už jsme mezi pěti největšími developery v Brně. Navíc nám trh v posledních letech dost přál, takže se nám daří dobře.

Kolik má teď společnost MIG dohromady členů týmu?

Dnes je nás osmnáct.

Jak byste popsal svůj tým?

Řekl bych, že to jsou skvělí lidé, ale všichni se ještě musíme hodně učit. Myslím tím profesně. Na osobní rovině je to úplně skvělé, pomáhají nám mimo jiné i vaše testy, ale oblast realit je tak rychlá, že se skoro nestíháme doučovat věci, které jsou třeba.

„Když jsem si v rámci jednoho ze seminářů začal sepisovat věci, které mám rozdělané, zastavil jsem se u čísla 500 a pak jsem si řekl, že už nemá smysl pokračovat. V tu chvíli mi došlo, že se musí něco změnit.“
Roman Šebela

ROMAN ŠEBELA

Roman Šebela byl vždy sportovec, ale obchodního ducha v sobě nezapřel už jako kluk. Vlastně se obchodu věnoval už od střední školy, kdy za provizi hledal brigádníky na práci do lesa. Už touto prací si vydělal na byt, který zaplatil rodičům z úspor z brigády. V roce 2001 pak nastoupil do realitní kanceláře a v roce 2003 už kupoval první investiční byt.

Za největší životní úspěch považuje svou funkční rodinu a čtyři zdravé, krásné, chytré děti. Ve volném čase nejradši sportuje, pouští se třeba do kitesurfingu, lyžování nebo crossfitu.


Vím, že dnes máte někoho, kdo se vám stará o výběr zaměstnanců a o to, aby každý věděl, jaká je jeho role v týmu. Kdy jste si řekl: „Někoho takového potřebuji.“? A jaký to mělo důvod?

Já jsem byl v té práci zabořený dvacet let na denní bázi a moc jsem nevnímal, co se kolem děje. Až moje okolí mi začalo říkat, jak výrazně se to posunulo, že se něco nejspíš opravdu povedlo. Takže jsem asi před dvěma lety pochopil, že se to nejspíš opravdu podaří, a v tu chvíli jsem si řekl, že se musím začít vzdělávat v manažerské oblasti. Díky tomu jsem porozuměl spoustě souvislostí.
Mimo to jsem si uvědomil, že se chci věnovat svým čtyřem dětem. Takže se mi poskládalo vzdělávání, rodina a takové prozření a pochopení, že musíme mít těch lidí víc, abychom to celé zvládli. Před rokem nás bylo šest, dnes nás je osmnáct a za rok nás možná bude třicet. Pořád jsem si říkal: „Dvacet lidí ti stačí,“ ale už teď vím, že nám nebudou stačit ani naše současné prostory.

 Znamená to, že přibylo tolik práce, nebo jste tehdy každý dělal práci za tři lidi?

Všichni mi dnes říkají: „My nechápeme, jak jsi to mohl dělat před tím rokem. Je nás tu dvakrát víc a pořád máme co dělat.“ Bylo to opravdu na hraně. Já jsem nahrazoval komunikaci silou, pořád jsem jen bilancoval, co je důležitější udělat, a všechno méně důležité jsem házel za hlavu. Když jsem si v rámci jednoho ze seminářů začal sepisovat věci, které mám rozdělané, zastavil jsem se za 10 minut u čísla 500 a pak jsem si řekl, že už nemá smysl pokračovat. V tu chvíli mi došlo, že se musí něco změnit. Ještě dodnes uklízíme to, co se dříve nestíhalo, a pořád se ještě dostatečně nesoustředíme na to, co je před námi.

 Když vás tak poslouchám, vnímám, že ta změna přišla tak nějak „za pět minut dvanáct“. Vidím to správně?

Rozhodně. Své nesmírně trpělivé ženě jsem dlouhou dobu říkal: „Až tohle dokončíme, už to bude celé jinak.“ A ji to vždy zaručeně rozesmálo. Možná i to byl pro mě nakonec jeden ze signálů, že je čas na nějakou větší změnu.

„S tímto týmem si troufám na více projektů a akvizic. Bez něj bychom zvládli tak jednu třetinu toho, co v současné době děláme.“
Roman Šebela

Váš tým pouze přibýval, nebo ho bylo třeba i nějak obměnit?

Byl jsem v Performii na semináři a seděl jsem tam celou dobu s prominutím s otevřenou hubou. Takže ano, tým se potom docela dost obměnil. Díky změnám dnes máme velkou podporu třeba v nové kolegyni Ivaně, personalistce, která dělá zároveň i COO (pozn. red.: z angl. Chief Operation Officer – provozní ředitel), nebo v nových developerech či obchodnících.

My v Performii se teď stále více snažíme firmám ukazovat, že personalista není jen administrativní pracovník, co vyřizuje papíry a sem tam udělá nějaký milý pohovor, ale že je to někdo, jehož zodpovědností je komunikovat s nejužším vedením a podle toho najít produktivní lidi do týmu, kteří budou mít výsledky. Mám z vás dojem, že Ivana má přesně takovou roli. Je to tak?

Ano, přesně tak to je. Iva je takový můj startovač. Já jsem perfekcionista a vím, že mě to často brzdí. Ona mi naopak pomáhá tím, že se do věcí pustí po hlavě, někdy skoro jako slon do porcelánu, který po cestě něco rozbije, ale právě díky tomuto přístupu pak některé věci opravdu běží. Mimo to teď hledáme obchodního ředitele. V dnešní době je těžké tuto pozici obsadit, takže kromě výběru nových lidí do týmu je Ivana ještě schopná a ochotná dočasně zastat i tuto pozici.
Ivana mi pomohla ze sebe setřást pocit, že já jsem ten, kdo u toho musí být, kdo všechno musí zachránit, kdo to musí udělat.

Dovedete si představit, že ve firmě nemáte nikoho, kdo umí najít kvalitní lidi a pracovat s jejich potenciálem? Byli byste tak úspěšní?

Myslím, že asi ne. Mám díky tomu prostor přemýšlet koncepčněji a strategičtěji. S tímto týmem si troufám na více projektů a akvizic. Bez něj bychom zvládli tak jednu třetinu toho, co v současné době děláme.

Jaká by podle vás měla být role personalisty či HR manažera?

Rozhodně vím, že je to práce na plný úvazek i ve firmě, kde nás je necelých dvacet. Je to neustálé testování, dělání pohovorů, neustálé směrování lidí, aby dělali to, co mají, a to máme hodně kvalifikovaný seniorní tým.

Jedna z realizací společnosti MIG, ve které dnes firma zároveň sídlí. 

Co vás osobně dnes motivuje posouvat hranice, vymýšlet nové projekty, tvořit?

Mou prvotní motivací bylo vydělat peníze, ale dnes je to hlavně to, abychom dělali hezké věci, stavěli krásné domy, pohodlné, moderní a příjemné bydlení pro lidi.

Kdybyste měl ostatním šéfům, majitelům firem, kterým se nedaří, poradit jednu věc, co by to bylo?

Vzdělávejte se! Najděte si ve svém nabitém diáři třeba tři dny a jděte načerpat informace.

A kdybyste měl poradit těm, kteří se rozhodují, jestli mít či nemít schopného personalistu, co byste jim řekl?

Když jsme začínali používat U-testy osobnostního potenciálu, byl jsem k nim dost skeptický. Pak ale Ivana najala za pomoci know-how a testů od Performie nové lidi a já jsem za ní přišel a řekl jsem jí: „Hele, já jsem těm lidem řekl, ať něco udělají, a oni to fakt udělali!“ A Ivana na to: „Ano, když si vyberete ty správné lidi, tak oni pak dělají to, co se jim řekne.“ Na tohle jsem vůbec nebyl zvyklý, pořád jsem své lidi musel někam tlačit a stejně to dělali napůl.
A je tam ještě jedna věc, která je pro mě v tomto ohledu naprosto šokující. Když je ten tým správně nastavený, tak ti méně funkční jedinci jsou hodně vidět a tým je najednou přirozeně tak trochu izoluje a oni nakonec sami odejdou.
Takže kvalita lidí, a tedy i kvalitní personalista, je pro firmu naprosto zásadní

Rozhovor vedla: Barbora Hartmannová

Zdroj fotografií: archiv Romana Šebely

Chcete vědět, jak vytvořit ten správný tým?
Přijďte na klíčový seminář "Jak vytvořit a udržet skvělý tým"! 


O autorovi článku

Barbora Hartmannová

Bára je kreativec v pravém slova smyslu a s nadšením se vrhá do nových nápadů. Zároveň má skvělý "marketingový čuch" na to, co nejvíce funguje, a schopnost to držet a nepustit. Jako někdo, kdo nese PR firmy, je absolutně na svém místě, protože Báru není možné nemít rád. Připravuje třeba časopis Dobrodružství personalistiky nebo články pro média a pravidelně vás seznamuje s tím, co je u nás nového.

DANIEL TOVTH: Když nechápete potenciál svých lidí, nemůžete jim pomoct být lepší


Zavřete oči a představte si úřad, ve kterém pracují lidé, co se rádi vzdělávají a neustále se pídí po tom, jak věci zlepšit. Úřad, jehož zaměstnanci si vzájemně pomáhají a pracují na vlastním potenciálu. Máte? Otevřete oči a přečtěte si rozhovor se skutečným člověkem, který přesně na takovém místě zastává funkci vedoucího odboru kanceláře ředitelky úřadu. Je to Daniel Tovth z Krajského úřadu Karlovarského kraje.

celý článek

Téměř 200 kandidátů na brigádnickou pozici za 14 dní? Bez Performie jsem si to neuměla představit, říká ředitelka MushGO


Společnost MushGO je prodejcem vybavení pro psy a psí sporty se zaměřením na mushing (běh a jízda na koloběžce, do níž je zapojen i čtyřnohý kamarád). Má 6 zaměstnanců a v jednu chvíli potřebovali přijmout nejméně 6 brigádníků na podporu prodeje. Zdálo se jim to nemožné, ale nakonec se nám to společně vydařilo za 4 týdny a inzerce nás navíc stála necelou pětistovku.

celý článek

OLDŘICH A MARCELA BEZCHLEBOVI: Rozloučit se s brzdiči je psychicky náročné, ale nutné


Z receptů ve starých kuchařských knihách vytvořili skvělé produkty a založili rodinnou konzervárnu Via Delicia v Zábřehu na Moravě. Oba jsou srdcaři, kteří svou práci milují. O to horší bylo období, kdy se museli rozloučit s neproduktivními zaměstnanci a s těmi, kdo firmu záměrně brzdili. Jak náročné to bylo a jak takovou situaci zvládnout? O tom jsem si povídala s manželi Oldřichem a Marcelou Bezchlebovými, ředitelem a ekonomkou rodinné firmy Via Delicia.

celý článek

6 věcí, které by měl manažer o svých lidech vědět


Když jste šéf a vedete lidi, máte dvě možnosti, jak k vedení přistoupit. Buď budete souhlasit s tím, že lidé jsou komplikovaní a vést je, že je těžká a nevděčná práce, nebo se rozhodnete lidem lépe porozumět, aby bylo společné fungování pro vás i pro ně snazší a třeba vám přinášelo i radost. Pokud jste se rozhodli pro druhou variantu, najdete tu pár základních věcí, které byste měli o svých lidech vědět, a zdroje, kde se můžete případně dozvědět ještě víc.

celý článek