VLADISLAV POLÁŠEK: Spokojený zaměstnanec je ten, kterému práce dává smysl

Řekl bys, že se celkově mění přístup lidí k práci?

Jsou tam drobné rozdíly a já si myslím, že školy by měly umět mladé lidi do práce lépe připravit. Měli by se například učit kritickému myšlení a sociálním dovednostem.

Občas u vás míváte exkurze ze škol. Pozoruješ nějak, že jim tohle chybí?

Nedávno jsem u nás strávil den s 30 studenty a byl jsem za to moc rád, protože jsem pochopil, že to není tak marné. Větší části z nich to bylo tak nějak jedno, ale byli tam i tací, u kterých bylo vidět, že je to, co říkám, zajímá, ale že mají zájem rozšířit si obzory celkově. Nakonec k nám z téhle třídy nastoupilo asi pět lidí a jeden z nich se dokonce stal v 16 letech vedoucím 3D tisku, protože ho u nás rozběhl.

V poslední době se nám stává, že od nás na konferencích chtějí aktuální a zajímavá témata, ale my se pořád snažíme vracet k tomu hlavnímu – schopnosti rozpoznat opravdu produktivní a loajální zaměstnance, protože to ještě spousta firem neumí a místo toho třeba hledá ty nejlepší benefity. Produktivita prostě není moc sexy téma. Co bys k tomu řekl?

Jednoznačně bychom právě produktivitu neměli přeskakovat. Když je člověk produktivní (má za sebou úspěchy), je velmi pravděpodobné, že je bude chtít zopakovat, a je důležité se takovými lidmi obklopovat. A můžu ti říct, že za tu dobu, co tohle know-how od Performie máme, se nám to vždycky vrátilo jako bumerang, když jsme udělali jakýkoli kompromis či výjimku.

Popiš mi některý z takových kompromisů.

Měli jsme například velmi produktivního obchodníka, který byl ale lidsky nesnesitelný. Protože měl skvělé výsledky, omlouvali jsme ho. Zpětně vím, že takhle dlouho už bych ho ve firmě nenechal. Dokázal otrávit několik dobrých lidí, a to bylo špatně.

Když jsme spolu před 10 lety dělali rozhovor do časopisu, mluvil jsi o tehdejší personalistce, která vám asi v roce 2011 pomohla začít dělat výběry jinak. Když se na tu dobu zpětně podíváš, byl pro vás tenhle okamžik důležitý?

Rozhodně. Vlastně jsme tehdy spolu s vámi nastartovali nový proces výběru zaměstnanců a přestali dělat kompromisy. Ve stejnou dobu jsme mluvili o nové éře Kaňáku – řekli jsme si, že jdeme konečně hrát ligu mistrů. Dnes ji ve výrobě výsekových nástrojů opravdu hrajeme.

Jde to vůbec ještě výš? Kam míříte dnes?

Liga mistrů ve fotbale je jenom evropská soutěž, tak pojďme hrát tu světovou.

Máte ve firmě nemálo lidí, kteří jsou u vás 10, 20 i 30 let. Jak je to možné?

Všechno je to o lidech. Vážíme si lidí a chceme, aby byla značka Kaňák v rámci našeho regionu a okolí synonymem férové, poctivé, moderní firmy, které se daří. A takovým „nosičem“ toho jsou spokojení zaměstnanci. Přeji si, aby naši zaměstnanci na práci nenadávali, ale aby o ní mluvili hezky.

Jak u vás vznikne „spokojený zaměstnanec“? Spousta benefitů, fotbálek, relaxační zóna?

Určitě ne. Nechci, aby u nás byly skluzavky jako v korporátech. Je to spíš o tom, aby ta práce byla smysluplná, lidi odváděli kvalitní práci a věděli, proč ji dělají a proč je tak důležitá. A aby se spolupodíleli na úspěchu firmy a nebyli braní jako kus inventáře, který vyměníme, když se pokazí.

Změnila se za ta léta, co jsi v Kaňáku, role vedoucího?

Určitě ano. Vedoucích teď máme víc než dříve a je pro nás důležité, aby měl šéf dostatek času na lidi, aby komunikoval otevřeně i o nepříjemných věcech a neřešil jen operativu.

Co by měl podle tebe šéf vědět o lidech, aby byl dobrým šéfem?

V první řadě by měl vědět, jak funguje on sám. Měl by vědět, jak uřídit sám sebe, jak se starat o sebe, a potom pomáhat svým podřízeným nebo kolegům, aby to dokázali také. A v následujícím kroku by měl zajistit, aby jeho lidé fungovali v týmu a mohli tak plnit úkoly, které mají.

Máte pobočky i v zahraničí a ty dost cestuješ, abys poznal jiné přístupy. Jak z toho zahraničního pohledu vidíš Čechy. Jací jsou?

Jsou to takoví mistři úhybů – ve smyslu „zkusím trošku ubrat, třeba si toho nikdo nevšimne“. Zároveň jsou ale strašně šikovní, kreativní a schopní najít řešení na spoustu věcí. A zbytečně jim chybí sebevědomí.

Co považuješ za svůj největší pracovní úspěch?

Řeknu to příběhem. V roce 2017 jsme jeli s kolegou do Polska. Když to zkrátím, před naším zákazníkem na nás křičel jeden jeho švýcarský dodavatel, snažil se ho před námi přesvědčit, že s námi nemá spolupracovat, protože jsme z východní Evropy. A já si v tu chvíli slíbil, že se k nám už nikdo nebude chovat tak jako tenhle člověk. A povedlo se.

Z bezejmenné firmy (v západní Evropě) jsme se stali respektovaným partnerem a lídrem v oboru. Trvalo to hodně dlouho, nebylo to jednoduché a stále to ještě není úplně hotové, ale nikdo už se k nám takhle nechová. A Švýcaři dnes přemýšlí, jak změnit své nastavení, a dokonce se k nám jezdí inspirovat.

Kdybys měl poradit někomu, kdo vede firmu a chce růst obratově i personálně, jednu věc, kterou by nikdy neměl opomenout, co by to bylo?

Pokoru. Nemyslet si ani v těch momentech největšího úspěchu, že to takhle půjde pořád. Prostě si nikdy nenechat narůst nos nahoru.

Rozhovor připravila: Barbora Boháčková

Rozhovor byl pořízen v srpnu 2025.

Foto: archiv Vladislava Poláška