ANDREA BOHAČÍKOVÁ: Když chcete adaptovat rodiče po rodičovské do práce, musí na to být naladěný celý tým

Ačkoli je u nás stále situace s nedostatkem kvalitních uchazečů v některých oborech až kritická, je tu pořád jedna skupina, které se práce hledá těžce. Jsou to matky či otcové po rodičovské dovolené. Proč Češi pořád nejsou otevření flexibilitě, částečným úvazkům a nevěří, že mít v týmu matku malých dětí může být výhodné? O tom jsme si povídali s ředitelkou a zakladatelkou vzdělávací a networkingové platformy M.arter ANDREOU BOHAČÍKOVOU. I když sama ještě není matkou, její tým je složen z 80 % z lidí na rodičovské dovolené, takže rozhodně ví, o čem mluví.

Uměla byste v pár větách shrnout, čím se v M.arteru zabýváte? 

M.arter je obecně vzdělávací a networkingová platforma pro ženy a muže na rodičovské dovolené. Pomáháme jim s návratem do práce, a to jak na stávající, tak zcela nové pozice, s rozvojem na osobní i pracovní rovině nebo i se začátky vlastního podnikání. 

Kam svými aktivitami směřujete? 

Naším cílem je sladit rodinný život s kariérou dle potřeb každého rodiče. Protože každý rodič to potřebuje jinak. Pomáháme tak třeba i rodičům, kteří chtějí podnikat.

 V dnešní době by člověk řekl, že když je málo lidí na trhu práce, budou firmy mnohem více otevřené částečným úvazkům, přijímání rodičů po mateřské dovolené. Nicméně podle dostupných čísel to tak očividně není. Mám pravdu? 

Na konci roku 2021 se Ministerstvo práce a sociálních věcí chlubilo rekordně nízkou mírou nezaměstnanosti, která v tu dobu byla 3,3 %, ale stále tam existuje jeden paradox. Tím je kontinuální vysoká nezaměstnanost žen po rodičovské dovolené. Ta dosahuje až 60 % a už roky se to na těchto číslech drží. 

A jak je to s částečnými úvazky?

Ke konci roku činil procentuální podíl žen pracujících na částečné úvazky v ČR 9,9 %, přitom průměr Evropské unie je 32 %. 

Jak jsme na tom v porovnání se zahraničím? Existují země, od kterých se můžeme učit? 

Ano, například Holandsko je krásný příkladem země, kde jsou částečné úvazky a flexibilní forma zaměstnávání využívány jako nástroj k předcházení nezaměstnanosti. 
U nás se bavíme o cílové skupině matek a otců malých dětí (dítě do 6 let), ale v Holandsku to používají pro všechny skupiny, které mohou být vyloučené z trhu práce. Jsou to třeba důchodci, handicapovaní a potom rodiče malých dětí, nejčastěji tedy matky. 

Vy se zabýváte rodiči, kteří jsou už po rodičovské, nebo jste v kontaktu i s těmi, co jsou stále ještě s dětmi doma? 

U nás najdou podporu, radu, znalosti a možnosti ženy, které teprve dítě čekají, stejně jako rodiče, kteří dítě už mají, ale i ti, kterým už rodičovská dovolená skončila.
Často se setkáváme se ženami, které zatím dítě nemají, ale už teď se bojí, že si budou muset vybrat mezi dítětem a kariérou, protože nedokážou uspokojivě obojí skloubit. To je přesně náš cíl. Ukázat, že rodičovská není brzda, pokud nechcete. Ale je to hlavně o nějaké proaktivitě. Něco pro to musíte dělat, nic vám samo do klína nespadne. 

V České republice se pořád setkáváme s klasickým argumentem, že matka, potažmo otec, po mateřské dovolené budou stále doma s dětmi, protože ty jsou pořád nemocné. Co byste na to řekla?

Ano, ve chvíli, kdy je žena matkou, má opravdu průměrně o třetinu vyšší nemocnost a není třeba tvrdit, že ne. Na druhou stranu to ty ženy dokážou vynahradit pracovitostí, zkušenostmi, loajalitou i znalostmi. Každá cílová skupina má ale svoje mínusy a já vždycky říkám, že dokud nám nebudou hlídat roboti, tak tuto situaci žádný startup nevyřeší. 
Stále je totiž velký problém s hlídám dětí, a když máte babičky a dědečky daleko, nebo ještě pracují, je to opravdu hodně komplikované. Dokonce se setkáváme i s případy, že ženy vydělávají primárně na školy, školky a hlídačky jen proto, aby vůbec mohly být v pracovním procesu. 

Když bychom se na to podívali z hlediska zaměstnavatele, na co by se měl připravit, když se rozhodne, že přijme někoho po rodičovské dovolené?

Když chcete adaptovat rodiče po rodičovské do pracovního týmu, musí na to být naladěný celý tým. Když chcete adaptovat prorodinnou politiku, budete muset využívat balíčků flexibilních úvazků pro všechny. Určitě je dobré, když se za nějakou dobu posunou na plný úvazek. Ztratit zaměstnance stojí firmu stovky tisíc, a proto si potřebujete lidi udržet. 

Jak může M.arter pomoci zaměstnavateli? 

Zaměstnavatelům pomáháme hned ve třech rovinách. Tou první je vzdělávání a rozvoj zaměstnanců na rodičovské. Další rovinou je pak péče o tyto zaměstnance. Poslat jeden letáček za rok opravdu dobrou komunikaci nepostaví a ve chvíli, kdy tam ta komunikace není, začínají fungovat klasické předsudky a stereotypy.

Pracujeme také s přístupem, proaktivitou a pochopením liniových manažerů a team leaderů, aby přesně věděli, co to přináší firmě, proč to tak má být, jak to má fungovat a že to není přítěž. Bohužel ne vždy platí, že ten, kdo v takové situaci kdysi byl, má pochopení. 

Proč bychom vlastně měli ve firmě tuhle diverzitu podporovat? 

Diverzita znamená vlastně různorodost. V tomto případě různorodost ve firemním kolektivu a diverzita nám přináší eliminaci předsudků a inovativnost. Mimo to potřebujeme celkově zvýšit podíl žen na trhu práce. Z průzkumů Ministerstva práce a sociálních věcí ČR totiž vyplývá, že pokud se nám podaří zapojit ženy o 3 % více, než je tomu teď, bude jim umožněno odpracovat o dvě hodiny denně více a navýší se pozice s rozhodujícími funkcemi pro ženy, tak v roce 2030 bude HDP o 20 milionů eur vyšší, než je teď. Ve chvíli, kdy máme nedaleko našich hranic válku, naše koruna padá a přichází nedozírné ekonomické důsledky, si myslím, že HDP zvýšit chceme.

Podívejme se ještě na to, s jakými problémy se nejvíce setkávají rodiče, když se snaží získat práci. Na co se má rodič připravit, když jde žádat o práci? Jaké kroky by měl podniknout? 

První věc je určitě proaktivita. Vzdělávat se, rozvíjet své schopnosti a dovednosti, jednoduše se neztratit a nezreznout. A druhá věc? Rodičovská vám dává prostor hledat sami sebe. To znamená, že je to takový impuls pro to zabývat se tím, kdo jste, co chcete, kam chcete směřovat. Nikdo není lepším zrcadlem rodiče než ten malý parťák, že?

Důležité je také přemýšlet nad svými silnými stránkami, protože velkým problémem na rodičovské dovolené je sebevědomí a sebedůvěra. Jak se máte jít ucházet o nějaké zaměstnání a vyjednat si nějaké podmínky, když si nevěříte? Nejdůležitější je být k sobě laskavý. Nebude to hned. Vracíte se po několika letech a je jasné, že to nebude stejné, jako když jste z práce odcházeli. Což je úplně v pořádku.

Prakticky je pak dobré vědět, zda se chcete vrátit do svého původního zaměstnání, jak to zorganizujete s dětmi a jestli se vám ta práce vyplatí. Je toho hodně, ale vaší vlastní aktivitou a sebedůvěrou to začíná.

My si v Performii zakládáme na tom, že je důležité poznat výkonného a pracovitého člověka, a když ho najdeme mezi rodiči nebo těmi, komu zbývá pár let do důchodu, je to stejné jako u ostatních – dáme mu šanci. 

Přesně tak. Rodiče často řeší, jestli si vůbec mají napsat mateřskou dovolenou do životopisu.  Někteří naši klienti z řad firem se už spíše ptají, co četli, na jakém kurzu byli, co nového za dovednost se za tu dobu naučili. Pro ně není zásadní to, že jste byli ty roky doma, pro ně je zásadní, jestli jste byli jen doma, nebo jste se sebou něco dál dělali. 

Vy jste zmínila změnu oboru, což je asi ta největší obava nejen rodičů. Už jsem se setkala s maminkami, které si uvědomily, že vlastně nechtějí dělat to, co dělaly předtím. Máte nějakou zkušenost, jak jim v tomto případě podpořit sebevědomí? A co byste vzkázala jak jedné, tak druhé straně?

Na stranu zaměstnavatelů bych poslala vzkaz, že když se jim rodič nevrátí do stejného oddělení, ale třeba do oblasti, kterou se na rodičovské naučil nebo ve které se zdokonalil, měli by mu dát šanci. Protože už má znalosti a informace o firmě a jejím chodu, které by úplný nováček neměl.

Na stranu rodičů bych ráda řekla, ať se nebojí a přihlásí se třeba do nějakého vzdělávacího programu, který jim dodá trochu sebedůvěry.

Rozhovor vedla: Barbora Hartmannová

Zdroj fotografií: archiv Andrey Bohačíkové