Jak to vidí generace Z? S některými názory na nás souhlasíme

Výraz „generace Z“ je ve srovnání s jinými generacemi mnohem častěji používaným výrazem na internetu. A já si říkám: Proboha, proč se o té mladé generaci pořád tak mluví? Co je na těch mladých tak strašně jiného, že o nich existuje tolik článků, zmínek a záznamů ve vyhledávačích? Nejspíš je to kombinace různých faktorů.

A na ty se podíváme se zástupci samotné generace Z.

Tento článek vyšel ve 38. čísle časopisu DOBRODRUŽSTVÍ PERSONALISTIKY.

Když jsem před šesti lety připravovala přehled generací pro jedno z čísel tohoto časopisu, psala jsem ke generaci Y (mileniálům), že „požadují vyšší životní úroveň, ale velmi si hlídají svůj osobní život a nejsou už ochotní pracovat tolik, jako předchozí generace. V pracovním životě často požadují flexibilní pracovní dobu či místo výkonu práce.“

Generace Z v té době teprve vstupovala na pracovní trh. Nikoho netrápilo, že na něm možná brzy budou dvě generace, které už jen slepě nepracují, hledají v práci smysl, čas pro sebe a růst. Teď to tu máme a jsme překvapení.

Kromě toho, že máme na pracovním trhu už dvě generace, které víc směřují ke svobodě, flexibilitě a nepřepracovanosti, je tu ještě jeden faktor. Znáte ho moc dobře. Říkáme mu „nejsou lidi“. Kombinace těchto dvou aspektů je přesně to, co nás nutí o mladé generaci a jejím postoji k práci tolik přemítat. Jsme nuceni mladým porozumět, protože si právě z nich musíme vybrat nové kolegy. A upřímně, někdy se nám opravdu nechce měnit zaběhnuté postoje, že?

Chtějí se jen něco naučit

„Mladí lidé mi často říkají, že jsou tu, aby se něco naučili a třeba to jednou dělali sami na sebe. A já jim odpovídám: ,Tak jo, naučte se to úplně nejlíp a já si vás pak budu najímat proto, že jste skvělí!‘ Nevadí mi, že se v mé firmě lidé učí dělat něco lépe, pokud mají skvělé výsledky a pravidelně chodí s návrhy, jak je zlepšit. Když to ale takhle není, tak se s nimi rychle rozloučím,“ popisuje mileniálka Denisa, zakladatelka a spolumajitelka dvou start-upů.

Může se to zdát drsné, ale nejsou to právě dobré výsledky, kvůli kterým si lidi najímáme, za které je chceme platit a jsme ochotní jim dávat další benefity? Pokud jste tuhle informaci v předchozích článcích ještě úplně nezachytili, teď by vám to mohlo přijít vhod. Každá generace má své tahouny, ochotné pracovníky, ale i potížisty a brzdiče.

Zásadní schopností dobrého personalisty a šéfa firmy je tedy rozpoznat ty pracovité, ochotné a loajální ještě před přijetím do firmy. Pokud to neumíte, volejte Performii, protože já právě teď začínám psát jen o té části mladé generace, která je přesně taková.

Jak je vidí okolí

„Nejčastěji se setkávám s názorem, že kvůli svému věku nemám dostatek zkušeností. Do určité míry je to pravda. Podle mě ale záleží na tom, jak dlouho se dané věci člověk věnuje, ne na tom, jak dlouho žije,“ popisuje mladý zaměstnanec dobročinné organizace, Martin, svou zkušenost.

„Občas mám pocit, že mladá generace je vnímána jako méně zodpovědná, tvrdohlavá a orientovaná více na svůj volný čas než na práci,“ doplňuje pracující studentka Natálie. „Tvrdohlavost a rozhodnutí dělat si věci po svém, to na mě sedí. Ale jsou to opravdu špatné vlastnosti?“

„Často slýchám, že máme málo praxe a přehnané představy o mzdě a benefitech,“ dodává k tomu další pracující student, zástupce generace Z, Ludvík. „Vlastně mají pravdu, jen mi přijde škoda, že se smazává důležitost vysokoškolského vzdělání, ale tlak na to mít titul zůstává. Když nemám školu a jdu rovnou pracovat, abych nabyl zkušenosti, je to špatně. Když školu mám, chybí mi zkušenosti, a to taky není dobré. Co si mám tedy vybrat?“

S čím se potýkají

Když se očima jedné generace díváme na tu druhou, vždy najdeme něco, v čem je jiná. A jsem si jistá, že i na nás (ať už patříme k jakékoli generaci) se někdo v určitém ohledu díval, nebo stále dívá, skrz prsty. Protože už ale víme, že jsme nuceni mladé generaci porozumět, je dobré se podívat na to, s čím se potýká a jak se na svět dívá. A zásadní je, abychom ty pomyslné prsty dali na chvíli pryč. Zkuste to se mnou.

„Mám tolik možností, co dělat, že se nedokážu rozhodnout. Mám jet na delší dobu do zahraničí? A co tam mám dělat? Jaká práce ke mně sedí nejvíc? Moje máma pracuje 20 let ve stejné firmě, takže mi poradit určitě neumí. Kde mám tedy hledat odpovědi?“ ptá se mě Ludvík.

Když ho tak poslouchám, myslím na to, že pojmenoval problém, který měla obrovská část mojí generace a má možná ještě větší část generace mladší.

„Dnešní tlak na výkon a viditelné úspěchy je mnohem větší než ten, který zažívali naši rodiče,“ popisuje Natálie. A mě hned napadne to, co řekl Martin: „Neustálý nával informací a dezinformací z celého světa je někdy zdrcující.“

Tak co? Jak se vám na tyhle názory mladých dívalo bez prstů před očima? Když jsem to slyšela já, najednou jsem mladou generaci začala víc chápat. Jsou věci, které opravdu ti lidé nemají snadné, a myslím, že to, jak si s tím nakonec poradí, je tak trochu i na nás.

Jak z toho ven

Na závěr se pojďme podívat, co mladá generace nejvíce oceňuje a kde vidí řešení „generačního rozdílu“.

Ludvík uvádí, že je pro něj důležité, aby ho zaměstnavatel zapojil do dění a zároveň mu dal šanci a důvěru. „Myslím, že receptem na dobrou spolupráci generací je společný cíl a pokora,“ komentuje svůj pohled Ludvík.

„Nejvíc si vážím otevřené komunikace a podpory při tom, co dělám. Baví mě třeba mentoring od zkušenějšího kolegy. Přijde mi skvělé mít možnost si s kolegy vyměňovat zkušenosti a vzájemně se z toho učit. Myslím, že to může hodně pomoct nejen při hledání nových řešení, ale i k lepšímu pochopení různých přístupů a perspektiv,“ popisuje Natálie.

Jsem to jen já, kdo má po rozhovoru s tou pracovitou částí mladé generace pocit, že náš svět není tak úplně ztracený, nebo jste v tom se mnou? Až mi příště někdo řekne: „Ta mladá generace je hrozná,“ odpovím mu: „A o které části té generace přesně mluvíte?“

Text: Barbora Boháčková (Hartmannová)
Zdroj fotografií: shutterstock.com, canva.com