JANA JÁČOVÁ: Na náboru musíte pracovat trvale, jinak nefunguje

Zatímco jedni stále opakují, že „nejsou lidi“, jiní hledají cesty, jak je najít, ať už je doba jakákoli. K druhé skupince patří i Jana Jáčová, majitelka společnosti UOL Účetnictví. Zatímco si ostatní stěžují na nedostatek lidí, ona nabírá stovky brigádníků, točí videa na LinkedIn a TikTok a expanduje ve všech směrech. Co dělá jinak, zjistíte v následujícím rozhovoru. Jen vás musím varovat, její energie a schopnost se se vším poprat mohou být nakažlivé.

Tento článek vyšel ve 29. čísle časopisu DOBRODRUŽSTVÍ PERSONALISTIKY.

Název vaší společnosti celkem jasně prozrazuje, čemu se věnujete. Mohla byste ale popsat, jaký je váš účel, důvod, proč existujete?

Existujeme proto, abychom pomáhali českým a slovenským podnikatelům zpracovávat účetnickou, daňovou a mzdovou agendu tak, aby mohli účetnictví hodit za hlavu, tedy aby se na nás mohli v tomto ohledu plně spolehnout.

 Společnost UOL Účetnictví (původně Účetnictví on-line) jste s partnerem založila v roce 2004. Jak jste se dostala zrovna k účetnictví?

Není to nic sofistikovaného. Jednou za mnou přišel můj kamarád, jestli bych jeho kamarádovi Mílovi nemohla vést účetnictví. Tehdy jsem si řekla, že to nemůže být nijak složité, a pustila jsem se do toho. Až tak jednoduché to nebylo, ale začali se mi i díky fungování online množit klienti, takže jsem to všechno musela najednou dohnat.

 Dnes máte pobočky ve 37 městech po celé ČR a na Slovensku. Jaká byla cesta od začátku až do teď? Jsou tam nějaké zásadní momenty, které vám pomohly tam, kde jste dnes?

Vznikli jsme v roce 2004 a v roce 2011 jsme měli asi 600 klientů, což bylo mnohem víc, než měly běžné účetní firmy. V tu chvíli jsme se ale motali v bludném kruhu. Já jsem chtěla tu firmu posouvat dál, jít cestou expanze a partner chtěl spíše cestu „zakonzervování“ firmy. V roce 2016 nakonec z firmy odešel a ten moment dnes vnímám jako dobu, kdy vznikla nová firma a my začali budovat pobočkovou síť.
Nebylo to úplně jednoduché. Našla jsem pro pobočky nějaké partnery, ale nefungovalo to tak ideálně, jak jsem si představovala, a tak jsme je vykoupili zpátky. To mi přineslo obrovské finanční problémy. Tehdy jsem se v noci budila hrůzou, jak to všechno poplatím, co budu dělat, ale nakonec to dobře dopadlo.
V létě roku 2020 jsme se konečně dostali do bodu nula a přestali jsme se zadlužovat. Sice jsem netušila, že to bude trvat tak dlouho, a to, co jsem všechno řešila, bych nepřála ani největšímu nepříteli, ale kdybych se do toho tehdy tak po hlavě nepustila, nic z toho by nebylo.

Jakou největší lekci jste v průběhu podnikání dostala?

Naučila jsem se, že je dobré si říct o pomoc. Několikrát se mi stalo, že mi pomohl někdo úplně jiný než ten, od koho jsem to čekala. Mimo to už teď vím, že je důležité to ve firmě nastavit tak, abyste nebyli závislí na jednotlivci, protože když odejde někdo schopný, může to firmu paralyzovat.
A taky jsem se naučila mít ráda své zaměstnance. Když se mě kdysi někdo zeptal: „Co myslíš, že bude v podnikání největší problém?“, odpovídala jsem: „Asi technologie.“ To jsem se ale šeredně zmýlila, byli to zaměstnanci. Dnes velmi dobře chápu své klienty, kteří nechtějí rozšířit svůj byznys, protože mají špatné zkušenosti s lidmi. Když nás opustí partner, tak častokrát zanevřeme na celý svět. U zaměstnanců to tak ale nejde. Kvůli jednomu nemůžete do „jednoho pytle“ s těmi špatnými hodit všechny. Dnes mám skvělé lidi a díky nim i tomuhle uvědomění se nám začalo víc dařit.

Situaci, kdy „nejsou lidi“, jste řešila opakovaně. Kdy jste si uvědomila, že musíte začít dělat něco jinak?

Já jsem si v jednu chvíli řekla: „Když lidé nejdou za mnou, musím jít já za nimi.“ A došlo mi, že na náboru se musí pracovat trvale. Firmy si z ničeho nic řeknou: „Tááák, a teď někoho potřebujeme.“ A pak je to velké překvapení, když v tu chvíli zrovna nikoho nemůžou najít. Není nutné inzerovat na pracovních portálech, ale dávat světu neustále vědět, že jste otevření novým lidem, je pro dostatek uchazečů nezbytné. Firmy inzerují jen ve chvíli, kdy zrovna někoho potřebují, a v tom podle mě dělají chybu.

Takže když se někdo ozve, že u vás chce pracovat, vy jste schopni ho přijmout?

Ano, jsme. Samozřejmě ho před tím prověříme, ale i díky přílivu lidí máme možnost si vybrat kvalitní uchazeče. Přijmout někoho, koho úplně nepotřebujeme, pro mě byla z hlediska cashflow velká výzva, ale došla jsem k závěru, že ve chvíli, kdy ho potřebujeme, to nakonec vyjde ještě dráž.

 Nemálo firem narazilo, když začalo kvůli nedostatku lidí brát každého. Byla jste někdy v takové situaci?

Ano, přibližně v letech 2019 a 2020. Teď už s jistotou vím, že je lepší radši nebrat nikoho.

 Jaké to mělo efekty?

Byly to vyhozené peníze za mzdy, ale třeba i ztracení zákazníci. Dnes vím, že by klienti byli spíš schopní pochopit i nějaké dočasné omezení služby než akceptovat někoho, kdo toho spoustu pokazil.

Co je podle vás nejdůležitější při výběru nových kolegů do týmu?

Já potřebuji, aby měl člověk přirozený zájem pracovat a práci bral jako svou povinnost. K tomu jsem já byla vždy vedená. Lidé teď v práci hledají štěstí, a to je blbost. Určitá skupina má to štěstí, že je práce i baví. Ale pro to, aby vás práce bavila, nemusíte být plastický chirurg. Když máte ten správný postoj k práci, může vás bavit doplňování regálů v supermarketu nebo hlídání parkoviště.

V jednu chvíli jste nabrala 185 brigádníků najednou. Jak se vám to v situaci, kdy „nejsou lidi“, povedlo?

My jsme se v prosinci 2021 dostali ve zpracovávání dokladů do skluzu. Abychom to dohnali, vypočítala jsem, že potřebujeme tak 150 lidí, kteří se rychle zaškolí, a navíc budou pracovat z domova. Vypustili jsme inzerát a přes inzertní portál a sociální sítě se nám přihlásilo asi 400 lidí. Byli to hlavně účetní, kteří si chtěli přivydělat, lidé, kteří jsou na částečném úvazku, a studenti. Samozřejmě velká výhoda je, že je to práce online a pracovní doba je flexibilní. Celý skluz jsme tak zvládli přes Vánoce dohnat.

Jak v tom počtu ohlídáte, aby všichni měli výsledky?

Už od roku 2010 uchazeči běžně procházejí dotazníky od Performie. Tady to ale nešlo, prostě jsme je nabrali. Máme ale systém, který počítá rychlost zadání dokladu, a pak kontrolu kvality, kde přidělujeme známky za správnost zadání. Tím se přirozeně vyselektovali ti, kdo to nezvládali.

LinkedIn je platforma, na které jste to v poslední době opravdu rozjela. Sleduje vás tam teď přes 24 000 lidí. Proč jste se do toho pustila?

Můj kolega přišel v březnu 2020 s tím, že bychom měli být na LinkedInu, tak jsme absolvovali workshop, jak na to. Většině lidí se do toho moc nechtělo, ale mně by bylo líto, kdybych to aspoň nezkusila. Tak jsem se do toho pustila sama s kolegou. Představovala jsem si, že tam najdeme nové klienty.

Jaké byly začátky? Předpokládám, že stovky reakcí na příspěvky a nové klienty to nepřineslo hned.

Už tehdy jsem věděla, že tyhle věci musíte dělat dlouhodobě, abyste zjistili, jestli to přináší výsledky. Těch jsme dosáhli zhruba po půl až třičtvrtě roce a teď už se na nás přes LinkedIn obracejí zákazníci i uchazeči o práci. Jednoduchá rada zní: Musíte jenom vytrvat!

 Před nějakou dobou jste začala i s „mladou“ sociální sítí TikTok. Jak vás to napadlo? Já bych si řekla, že tam jsou samí teenageři, že to nemá cenu. Jak se na to díváte vy?

Dnes si říkám, že je škoda, že jsem do toho nešla dřív. Tehdy mi marketingoví kreativci tvrdili, že to pro firmy není. Dnes lidé ale nechtějí číst. Chtějí se koukat na krátká videa, a to se v tom přesně odráží. Primárně jsme tam šli proto, abychom našli brigádníky, ale dnes máme z TikToku spoustu zákazníků.

Nedávno jsme vám našli nového kolegu, který se bude kompletně starat o nábor a celkové budování týmu. Co si od něho slibujete?

Velmi se na něj těším, je úplně jako já. Myslím, že to bude velká pomoc.

 Jak byste poradila někomu, kdo řeší nedostatek kvalitních kandidátů?

Já bych začala přemýšlet o tom, jak udělat „raketový nálet“, jak oslovit co největší skupinu lidí. To, že to máme nastavené tak, že můžeme mít brigádníky, nám velmi pomáhá. Raketový nálet jsme udělali a dnes jsem přesvědčená o tom, že i ti brigádníci budou jednou zdrojem nových zaměstnanců na plný úvazek.

 Jak se takový raketový nálet dělá?

Je třeba hodně rozšířit obzory. Neříkat si jen: „Budeme inzerovat v účetním časopisu, protože ho čtou účetní,“ ale inzerovat všude, kde to jde, protože třeba i bratranec potenciální účetní vás může doporučit.

Rozhovor vedla: Barbora Hartmannová

Zdroj fotografií: archiv Jany Jáčové