Zaměření na cíl výrazně pomáhá zvládnout jakoukoli stresovou situaci, shoduje se Australan s Kostaričankou
Kostaričanku Evelissu Cubero a Australana Garetha Jekela spojuje nejen to, že oba založili pobočku Performie, ale také to, že oba kromě toho působí ještě v úplně jiném odvětví. Jaké zkušenosti si odnesli z budování firmy úplně „od píky“ a jak se dívají na posilování odolnosti zaměstnanců ze svých zeměpisně velmi odlišných pohledů?
Tento článek vyšel ve 26. čísle časopisu DOBRODRUŽSTVÍ PERSONALISTIKY.
Evelisso, jsi Kostaričanka žijící nějakou dobu v Británii. Uměla bys mi popsat rozdíl mezi Kostaričany a Brity?
EC: Kostaričané jsou v pracovní rovině velmi uctiví a konzervativní, takže jsem po příchodu do britského prostředí neměla tak velký kulturní šok. Rozdíl vidím v tom, že Kostaričané jsou trochu uvolněnější, zatímco Angličané více respektují pravidla.
A když se podíváme na zvládání stresu a konfliktů na pracovišti, je to stejné?
EC: Ano, oba národy jsou v práci velmi profesionální a zároveň nejsou moc přímé, takže ve zvládání stresových situací jsou si velmi podobné.
Garethe, jedna studie z roku 2017 umístila Austrálii v globálním žebříčku štěstí v práci na čtvrté místo. Myslíš si, že to sedí?
GJ: Je to dost možné. V Austrálii je obecně velmi snadné žít. Je tu nízká kriminalita, dobré klima, lidé jsou přívětiví a rádi se baví a hodně sportují. V pracovním prostředí máme spoustu nařízení, která zajišťují dobré vybavení, ochranu zaměstnanců a vysoké platy. A ze své zkušenosti mohu říct, že majitelé, manažeři i zaměstnanci se cítí být na stejné úrovni a velmi dobře spolu vycházejí.
EVELISSA CUBERO
Kostaričanka Evelissa Cubero založila pobočku Performia Costa Rica v roce 2010. Od září 2019 žije s manželem a synem v Anglii a pracuje také jako HR manažerka na vysoké škole přírodní medicíny (The College of Naturopathic Medicine), která sídlí v anglickém East Grinstead a která při náboru nových zaměstnanců využívá know-how a nástroje Performia.
GARETH JEKEL
Australan Gareth Jekel žije v Melbourne a v roce 2005 založil společnost Sagecon, která se věnuje instalacím klimatizačních a ventilačních systémů do vícepodlažních budov a má zhruba padesát zaměstnanců. Rok na to se seznámil s Performií a založil její pobočku v Austrálii. V roce 2008 pak odstartoval pobočky Performie v Číně a Japonsku. Má dvě dcery a momentálně je kromě práce nejvíce nadšený ze svého domu na pláži.
Řekl bys o Australanech, že jsou odolní vůči stresu?
GJ: Myslím, že tohle záleží spíše na oboru než na zemi. Já působím ve dvou velmi odlišných oborech. Jednání v Performii jsou velmi přátelská a klienti se často stávají našimi přáteli. V Sageconu, tedy ve stavebnictví, je to naopak více konfliktní prostředí, ve kterém se klienti snaží dosáhnout spíše toho, aby se naši zaměstnanci cítili špatně a aby oni tak dostali, co chtějí.
V Austrálii je poměrně snadné získat práci, takže když někomu práce připadá těžká nebo stresující, řešením je často odchod do jiné firmy.
Vzpomenete si na tu nejnáročnější situaci, kterou jste museli zvládnout, když jste rozjížděli firmu? Odnesli jste si z ní nějaké ponaučení, kterým se dodnes řídíte?
EC: Když jsem v roce 2010 přijela do Kostariky, abych tam založila Performii (žila jsem před tím osm let v Nizozemsku), nevěděla jsem vůbec nic o tom, jak se vede firma. Musela jsem se úplně všechno naučit. Vyžadovalo to hodně trpělivosti a vytrvalosti třeba už u zakládání firmy. Startupy tam musí zápolit s obrovským množstvím byrokracie, takže už jen založení bankovního účtu mě stálo spoustu úsilí. Protože jsem přijela z Nizozemska, kde jsem si zvykla na to, že je všechno velmi efektivní, musela jsem překonat opravdu nemalé množství bariér.
Velkou výzvou také bylo naučit se prodávat. Začala jsem obcházet firmy v zemi, kde nikdo Performii neznal. Začala jsem organizovat malé podnikatelské snídaně, a to mi otevřelo spoustu dveří a přineslo mnoho příležitostí.Naučilo mě to být vytrvalá a odolná a nikdy se nevzdat. To považuji za velmi důležitou životní lekci.
GJ: Náročných situací tehdy bylo mnoho, ale největším šokem pro mě byla rozdílnost v produktivitě. Se svým prvním podnikáním jsem začal, když mi bylo dvacet jedna let. Dokud jsem nezačal se svým vlastním byznysem a najímáním zaměstnanců, netušil jsem, jak jsem produktivní. Najednou jsem viděl, že dokážu zvládnout projekty čtyřikrát rychleji než ostatní. To mě úplně paralyzovalo, protože jsem netušil, jak zvýšit produktivitu lidí.
Třináct let poté jsem odstartoval svůj opravdový byznys a přišel na seminář s Mårtenem Runowem (majitel a zakladatel společnosti Performia International, pozn. red.), na jehož konci jsem měl 80 % toho, co jsem potřeboval k vyřešení svého problému s náborem.
Kde má člověk najít energii a sílu stále myslet pozitivně a zůstat motivovaný navzdory zvládání různých konfliktů, stresových a náročných situací?
EC: Myslím, že člověk musí mít velký účel, sen. Účel ti dodá sílu i ve chvíli, kdy máš pocit, že je všechno ztracené. Když děláš věci jen pro peníze, vzdáš to velmi snadno. Tvá motivace musí být velká, musíš mít velký sen nebo cíl, který je palivem, co tě pohání i ve chvílích, kdy se věci komplikují.
GJ: To je pro mě osobně velmi jednoduché. Musím být stále zaneprázdněný vytvářením nových produktů a zefektivňováním procesů, jinak si začnu „zapalovat ohně“, abych měl co hasit. Pro mě je základem mít vždy náročnější a větší hru a vědět, kdy je čas ji předat ostatním. Díky svým znalostem v oblasti náboru je to možné, před tím, než jsem potkal Performii, byla šance předat to do dobrých rukou dost nízká.
Jaká je pro vás jako manažery nejrychlejší cesta ke zlepšení odolnosti vašich lidí?
EC: Vždy jsem dávala svým lidem účel a velký cíl. Nechci, aby si mysleli, že mají práci od devíti do pěti. Sdílím s nimi cíle a sny a oni pak poznají, že se nám daří. Vždy jsem po nich chtěla, aby uvažovali v dlouhodobém horizontu, mysleli na budoucnost a zaměřovali se na to, kam jdou. K tomu pomáhají týdenní hry, které ukazují na produktivitu, a týdenní schůzky, na kterých se podíváte, jak se nám daří cílů dosahovat.
GJ: Já osobně si moc nelámu hlavu se zvyšováním odolnosti svého týmu. Místo toho najímám lidi, kteří mají důkaz o tom, že jsou odolní, mají dobrý osobnostní profil, který ukazuje, že dokážou ustát tlak. Od prvního dne je tomu tlaku vystavuji a během pár prvních týdnů se ukáže, jestli se na pozici hodí. Zároveň všem kandidátům kromě pozitivních věcí o pozici říkám také o tom, čemu přesně budou muset čelit.
Co byste řekli zaměstnanci, který nechce zvládat konflikty a náročné situace, které ale k jeho práci patří a bez kterých jeho práce nebude odvedená dobře?
EC: To, že nějakou situaci nedokážeš zvládnout, znamená, že se jí nechceš postavit čelem a nechceš za ni převzít zodpovědnost. Já po svých lidech v takovém případě chci, aby mi sami řekli, co by s tou situací udělali. To je způsob, jak se mohou přesvědčit o tom, že tu věc dokážou zvládnout sami.
GJ: My jsme zavedli procesy, které drží některé lidi dál od konfliktních situací. Nebylo by fér, kdybychom nechali třeba nějakého nováčka bez zkušeností zvládat těžkosti a konflikty s klienty.
Máte vy osobně nějaký zdroj vlastní imunity? Máte nějaké zásady, které nesmíte porušit, abyste zůstali klidní, šťastní a silní v jakékoli situaci?
EC: Myslím, že jsem opravdu šťastlivec, protože když se mi něco v životě nedaří, zůstávám běžně velmi klidná a nemám ani velký problém se změnami. Ale to je asi moje povaha. Když bych to měla říct obecně, kdykoli o něčem opravdu hodně víš, dává ti to jistotu a schopnost zvládnout v té oblasti téměř všechny nástrahy. A také jsem zjistila, že když si o problému promluvím s více lidmi, vždy nakonec najdu řešení.
GJ: Skvělá otázka, sám jsem se musel zamyslet, jak vlastně zůstávám v náročných situacích klidný. Je třeba říct, že ne vždycky klidný zůstávám. Jsem známý tím, že velmi intenzivně tlačím na produkci a výsledky. Neznamená to, že se nedokážu kontrolovat, ale můj tým, klienti i dodavatelé vědí, že „Gareth musí dostat to, co chce“, a to mi pomáhá se moc nerozčilovat. Ale na podporu odolnosti mám dvě základní techniky na zvládání stresu, který zbytečně odvádí pozornost od produktivity.
1. Před tím, než jdu na schůzku nebo se pustím do diskuze (včetně té e-mailové), rozhodnu se, co by mělo být jejím výsledkem, co z toho chci získat, a snažím se takzvaně „udržet nit“ a záměr právě k tomu dojít. Když se věci nedaří, lidé mají často tendenci zaseknout se v minulosti a někoho zpětně obviňovat. Velmi často se v takových chvílích přistihnu, že říkám: „Chápu, že jsou tu nějaké problémy z minulosti a lidé, které bychom za to mohli obvinit, ale pojďme se zaměřit na budoucnost a vyřešit to. Až budeme mít řešení pro budoucnost, můžeme se podívat zpět a vyřešit to, co bylo špatně.“
2. Zůstávám divákem. Nedokážu zůstat zaměřen na to, co je třeba, když se zamotám do diskutování. Potřebuji pozorovat vše, co s tím souvisí, abych uměl využít své komunikační dovednosti a znalosti, abych došel ke smysluplnému výstupu.
Text: Barbora Hartmannová
Zdroj fotografií: freepik.com, archiv dotazovaných
Chcete vědět, jak vytvořit ten správný tým a udržet ho v produkci?
Přijďte na klíčový seminář "Jak vytvořit a udržet skvělý tým"!
Další články
Co lidi na jejich šéfech nejvíc štve a kdo za to může?
Nevyvážený work-life balance, neférové odměňování, špatná firemní kultura, nemožnost růstu, pocit nedoceněnosti, nesoulad s firemními hodnotami. To jsou nejčastější důvody k odchodu ze zaměstnání, které uvádějí zahraniční i české průzkumy. Jedna dlouholetá stálice mezi nimi ještě chybí – špatný šéf či vedení. Co ale ten „špatný šéf“ pro lidi vlastně znamená?
celý článekRole šéfa je čím dál náročnější, ale řešení existuje
Všimli jste si v posledních letech toho, že když nějaký lídr něco vyhlásí či rozhodne, je velmi často spíše zpochybňován než následován? Lidé tráví čas diskusí, zda je jeho rozhodnutí správné, a často se přiklánějí k názorům amatérů či ke zdrojům, které jsou pro danou oblast nekompetentní. Čím to je? A vede z toho nějaká cesta ven?
celý článek7 největších chyb v inzerci a jak je napravit
Pokud vám inzerce na volné pozice nefunguje, je nejspíš něco špatně. Ale také máte určitě možnost to nějak změnit a tím to zlepšit. Jaké největší chyby v inzerátech nejčastěji vídáme? A jak si s nimi poradit, abyste měli šanci přitáhnout ty pravé kolegy? K těm největším chybám jsme vám připravili i konkrétní příklady z praxe. Autory inzerátů záměrně neuvádíme, protože každý má šanci se zlepšit, že?
celý článekPředsudky snižují šanci získat do týmu ty nejlepší
Matky po rodičovské budou pořád doma s nemocnými dětmi. Starší lidé nestíhají tempo mladého týmu. Člověk bez zkušeností v oboru nám toho moc nepřinese. Lidé těsně po škole k nám půjdou jen načerpat zkušenosti do dalších zaměstnání. Je vám to povědomé? A víte, že kvůli předsudkům pro sebe možná nezískáte ty nejlepší?
celý článek