LUCIE SPÁČILOVÁ: Chci dosáhnout toho, aby byla práce obecně vnímána jako pozitivní součást života

Tento rozhovor vyšel ve výročním čísle našeho časopisu. Běžně se u nás můžete setkat s úspěšnou osobností z praxe českých firem, která příkladně ukazuje, kam až je možné to dotáhnout. Chceme vás vždy inspirovat jejím přístupem, odvahou dělat i nepopulární věci, chybovat či něco kompletně změnit. Tento popis skvěle sedí i na Lucii Spáčilovou, ředitelku společnosti Performia. Proto jsme se rozhodli oslavit toto jubileum rozhovorem právě s ní.

Rozhovor vyšel ve 30. čísle časopisu DOBRODRUŽSTVÍ PERSONALISTIKY.

Jak a kde ses poprvé setkala s Performií a jak vznikl ten nápad založit pobočku Performia v Česku?

Úplně poprvé to bylo před dvaceti lety, kdy jsem se ve společnosti Business Success chopila pozice personalistky. Tehdy jsme byli zákazníkem Performie na Slovensku a já se poprvé setkala s výsledky U-testu a vůbec s celým know-how. Hned se mi to líbilo. Jsem praktik a bylo skvělé, že jsem mohla vše rovnou vyzkoušet. Během dvou let se mi povedlo díky Performia systému naplnit všechny personální cíle a měla jsem jasný důkaz, že to funguje. Velmi rychle se to provalilo k několika klientům a těm jsem začala také pomáhat. No, a pak už bylo vcelku jasné, že je tu něco, co má svůj ohromný účel a hodnotu a stojí za to to rozjet ve větším. Rasťo Zachar, který se na jedné konferenci seznámil s Mårtenem Runowem, zakladatelem Performia International, dohodl start Performie v Česku a pak už stačilo „jen“ najít a etablovat svého nástupce a pustit se do budování Performie ČR naplno.

Zažila jsi někdy v Performii chvíle, kdy sis říkala, že to vzdáš?

Ne. Nikdy. Nebylo to vždy snadné, ale naštěstí jsem vždy věřila, že problém, který přede mnou stojí, dokážu zvládnout. A když ne teď, tak hned zítra ráno.

Jak přesně se s příchodem tvých dvou dětí zkomplikoval chod celé firmy?

Vždycky jsem říkala, že na dětech v kombinaci s pracovním procesem je dobré, že na přípravu máte plus minus devět měsíců. Doopravdy jsem neplánovala během mateřské nepracovat. Jen jsem věděla, že to bude jiné. A bylo! Díky skvělému týmu jsem mohla většinu nutné operativy delegovat a nemusela jsem být ve stresu, že něco nebo někoho zdržuji. Chodila jsem do kanceláře s miminkem, během procházek s kočárkem telefonovala, a když prcek spal, pracovala jsem o sto šest. Mým cílem bylo, aby nestrádaly děti, firma ani já. Zdá se, že se to povedlo.

Je pravda, že si do týmů vybíráš kolegy podle ještě mnohem náročnějších kritérií, než to dělají tvoji klienti? Proč tomu tak je?

Nevím, jestli jsou ta kritéria náročnější. Možná to souvisí s tím, že mám jasný koncept, jaký tým chci vytvořit. Od touhy pomáhat druhým a být profíkem, přes hravost, schopnost spolupráce a zároveň samostatnost až po otevřenost a bojovnost. Často kvůli tomu hledáme déle, než je obvyklé u projektů pro naše klienty. Velmi ráda dávám příležitost lidem, které ostatní snadno nedocení. Je fascinující pozorovat, jak rozkvetou, jak během pár měsíců nebo několika málo let udělají obrovský pokrok. Není to však zadarmo. Často čelí nepohodlí a překonávají své hranice. Ale v Performii se snažím vytvořit podporující prostředí, aby to zvládli. I já jsem dostala před lety podobnou příležitost a dodnes si toho nesmírně vážím. Díky, Rasťo!

Jak bys popsala svůj tým?

Každý člen, tedy vlastně členka, mého týmu je jedinečná osobnost. Rozumí sobě a využívá svůj potenciál ve prospěch zbytku týmu a našeho společného účelu. Ladíme spolu, i když nejsme stejné. Dokážeme se nakopnout i pochválit navzájem. Práce je opravdu hodně, cíle nemalé, ale sdílené. Holky jsou ochotné hrát hry, dokážou odvádět skvělou práci a ještě se při tom bavit. Tohle nelze nemilovat.

A jak bys charakterizovala sama sebe jako „šéfku“?

To je těžké. Obvykle nad tím nepřemýšlím. Dost často slýchám, že umím dát druhým lidem prostor. Začala jsem se zamýšlet nad přesným významem toho prostoru a pravděpodobně je to kombinace několika věcí: 1) zajímá mě to, co skvělého dokážeš, tudíž to celkem rychle najdu, 2) dám si práci, abych ti předala koncept toho, co od tebe očekávám, jsem v tom trpělivá, 3) vyžaduji to a věřím, že to zvládneš, ale cesta je na tobě. Tak nějak vidím, že to lidi uschopňuje. Ale samozřejmě ty správné lidi, ty s dobrým potenciálem.

Velkým tématem ve světě personalistiky je flexibilita práce. Jak se na to díváš ty osobně jako šéf jednadvacetičlenného týmu?

Tady vždy upřednostním zdravý rozum. Pokud styl práce, pozice a firma umožňuje, nebo dokonce přímo vybízí k flexibilitě, proč ne. Ale určitě bych to netlačila všude. Někde to může být doslova kontraproduktivní. Stále platí jasné pravidlo: „Výsledky jsou to, co se počítá!“ Pokud budu uměle tlačit firmu do flexibility a produkce klesne nebo bude nestabilní, určitě to není správný krok.

U nás v Performii to zavádíme jen jako řešení konkrétní situace, ne jako plošnou moderní věc. Když chcete vztahy držet na vysoké úrovni, podle mě nestačí jen online porada nebo lidem odpovědět e-mailem, jsou to pořád společenští tvorové.

Dalším propíraným trendem je takzvaný work-life balance. Jak to v tomto ohledu máš ty? Řešíš účelně, kolik času věnuješ práci, kolik rodině a sobě, a snažíš se svůj čas přesně dělit?

Abych pravdu řekla, tak to osobně neřeším z této strany, ale vlastně úplně opačně. Neřeším, kolik času kde a čím trávím. Když mě něco baví a dává velký smysl, nevnímám čas. Proto se snažím mít jasno v tom, co v které oblasti života vlastně chci, kde je můj cíl v práci, v rodině a u sebe samotné. A když sleduji, jak se posouvám ve směru k cíli, tak si můžu snadno všimnout, že nějaká z těchto oblastí třeba pokulhává, a tak zaberu. Přijde mi nesmyslné stresovat se, že jsem tento týden pracovala o dvě hodiny déle, než bych měla. To si to raději užiju a příště se zase zaměřím na rodinu nebo na sebe. Život si raději užívám, než abych ho stále kalkulovala.

Kdybys ze své pozice teď měla poradit tehdejší Lucii, která v roce 2003 startovala úplně nové dobrodružství jménem Performia, co by to bylo?

Věř si. Víc si věř. Pokora a skromnost je skvělá věc, ale všeho moc škodí.

Jaká byla nejlepší rada, kterou jsi za dobu podnikání dostala?

Určitě jich byla celá řada, těžko vybrat tu nejlepší. Jednou jsem byla překvapená a zklamaná z toho, že jsem ztratila talentovanou asistentku, která odešla po půl roce, a Mårten Runow mi tehdy řekl: „Můžeš si být jistá, že pokud jsi našla takto skvělou osobu, dokážeš to znovu.“ Bylo to velmi osvobozující. A byla to pravda.

A jaká byla ta nejhorší rada, co jsi dostala?

Nejhorší rada? Tak to si fakt nepamatuji. Blbé rady ihned zapomínám. A to bych poradila i nepříteli.

Co máš na práci nejraději?

Máte dvě až tři volné strany? Protože když se rozjedu, nevím, kdy přestat. Je toho opravdu hodně. V první řadě účel, který má. Svou práci vnímám jako poslání. Kdo jiný se postará o to, aby práce a fungování v týmech byla lidmi plošně vnímána a prožívána jako pozitivní součást života a ne něco, na co je potřeba si zanadávat, utéct od toho nebo to flákat? Věřím, že pro zdravou, kooperující a mírumilovnou společnost je nejlepší bezpečné prostředí, ve kterém mohou lidé tvořit něco hodnotného. A tomu chci hodně pomoct.

Když bude každá firma přesně vědět, koho hledá, jaké kandidáty před sebou má, a vybere si správně, může se něco změnit a posunout. Když zároveň dokáže odhalit ty, kdo chtějí škodit, bude pro ni pak i snadné vytvořit skvělé a prosperující prostředí, firmu, která je úspěšná zejména díky svému skvělému týmu. A to, z čeho jsem nadšená, jsou lidé, se kterými se díky Performii setkávám. Ať jsou to klienti, jejich zaměstnanci, kandidáti, kolegové z jiných zemí a určitě můj úchvatný tým.

Co je z tvého pohledu pro ženu v podnikání největší brzdou?

Asi ona sama. To, že si nevěří, nebo to, že se přímo podceňuje. Možná v jiných branžích najdeme i další, ale já osobně jinou nikdy nepocítila. Těch několik málo lidí, kteří se ke mně chovali nadřazeně, jako brzdu nevnímám. Mě to nezabrzdilo. Výhoda podnikání je v tom, že si vždy můžete vybrat, s kým budete spolupracovat a s kým ne.

Jaké jsou tvoje plány do budoucna? Kde vidíš českou Performii a kde sebe za několik let?

Cíle mám nemalé. Poslední rok mi ukázal, že je pro Performii podstatné, aby více představila své pojetí „tvorby týmu“. Tradiční HR je dnes vnímáno spíše jako prestižní póza, kterou si mohou dovolit úspěšné firmy. Mnoho výmluv a málo výsledků. Od toho se chceme razantně odlišit. Proto přicházíme s konceptem PPM (Personnel Productivity Manager™), který, jak věřím, bude zanedlouho všeobecně známý mezi úspěšnými firmami, které místo pózy oceňují právě výsledky.

Vést firmu rozhodně není nic snadného, a i proto je důležité umět taky občas vypnout a trochu relaxovat. U čeho si opravdu odpočineš a nabiješ se na další akce?

Nejsem „válecí“ typ. Ráda se podívám na dobrý film, ale to je tak maximum. Nejvíce si odpočinu při venčení psa, tvoření s dětmi nebo povídání s manželem. Asi to zní docela jako nuda – žádné řízení motorky ani seskoky padákem. Ale věřte, že adrenalinu mám dost i bez toho.

Rozhovor připravily: Barbora Berková, Barbora Hartmannová

Zdroj fotografií: vlastní archiv